Co to leze ze křoví?

13. ledna oslaví 20. narozeniny Vojta, Kuba a Matěj. Narozeniny Vojty jsou však již jen jako vzpomínka na třetího z medvědů, kteří od roku 2000 žijí na Městské hoře v Berouně. Od té doby pravidelně v tomto čase přichází děti z naší školní družiny, aby našim chlupáčům popřáli k narozeninám a přinesly jim vlastnoručně vyrobené dorty a další pamlsky.

Je pátek, 10. 1. 2020 a děti školní družiny vyrazily na Městskou horu za svými kamarády medvědy. Již z dáli vidí, jak se hoši pohybují v prostorách medvědária. Otázka „Co to leze ze křoví?“ byla na pravém místě. Když chlupáči zjistili, že se blíží dav dětí k jejich výběhu, vylezli z dáli a přišli k nám. My se díváme na ně, oni na nás. Copak si asi myslí? Myslíme si, že nás určitě poznali. Začínají i nasávat vůni okolí a začínají se olizovat. Že by věděli, že jim děti z družiny nesou pamlsky a k tomu i dorty? Je to zajímavé. Vítáme se s paní ošetřovatelkou. Ta o nás již předem věděla. Jdeme ke vratům výběhu ze spodní části ohrady. Paní ošetřovatelka nás vítá a my vítáme medvědy. A víte čím? No přeci známou písní Méďové! Paní vychovatelka nás doprovází na kytaru a my zpíváme. Hoši sedí, dívají se na nás, ale i na paní ošetřovatelku, jakoby věděli, že je to dnes pro ně ta pravá chvíle. Po písničce klukům přejeme a pak jen koukáme, jak umí mlsat. I mlaskání bylo slyšet. To asi tím, že Veverušáci z druhého oddělení vyrobili dobrý dort. Pak přidáme ještě vitamíny z ovoce – banány, hrozno, přidáme ještě i piškoty. Kluci si zamlsali, ale ještě stále koukali, že něco zbylo. „Ano, zbyli dorty a další ovoce a piškoty. Ale kluci, to zase až zítra. To nemůžete všechno. Bylo by vám špatně.“ Promlouvá k nim ošetřovatelka. Odcházíme do vyšších sfér medvědária. Předáváme zbytek pochutin, a stále se nemůžeme s nimi rozloučit. Oni jsou tak krásní a jak nás sledují. Ale nastal okamžik odchodu, my se loučíme a klukům slibujeme, že zase přijdeme. Cestou zpět ještě přemýšlíme, o čem se dnes našim kamarádům asi bude zdát?