Zimní období ve školní družině

Ano, je to pravda. Podle kalendáře máme v současné době zimní roční období, ale počasí tomu zcela určitě neodpovídá. Proto si děti ve školní družině sněhu neužijí. Sice jsme již v Berouně dvakrát sníh měli, ale během dopoledne bylo po sněhu. A navíc, bylo ho tak poskromnu, že bychom ani sněhuláka nepostavili. Natož, abychom si vzali lopaty nebo boby a šli bobovat. Jedinou radost ze zimy mají děti, které v rámci družiny chodí bruslit na zimní stadion, kde se nám věnují instruktoři Bruslařské školy „Zdravé děti“.

Pro děti naší školní družiny začala zima již v říjnu, přestože byl ještě podzim. Od počátku října chodíme alespoň 3 krát do měsíce na zimní stadion, kde na nás čekají bruslařští instruktoři z Bruslařské školy, abychom si alespoň trochu užili zimního období. Když ne sněhu, tak alespoň ledu. Počátky bruslení zejména pro malé prvňáčky byly velmi těžké. Přenášení váhy, bruslení po jedné noze, udržení rovnováhy, ale zejména se udržet na našich malých nožičkách, které nechtěly poslouchat. Po několika lekcích se však všechno změnilo, a v současné době již všichni umíme trochu bruslit. Jistě z nás nebudou žádní rychlobruslaři, či krasobruslaři, ale my si opravdu zajezdíme. Vždyť nebýt ledu na zimním stadionu, tak ani nevíme, že nějaká zima je. Od nového roku přináší do našeho výcviku bruslařská škola i nové prvky, které nikdy nikdo s námi nedělal, přestože na bruslení chodíme s družinou mnoho a mnoho let. Naši malí i větší hoši si mohou zahrát v závěru lekce i hokej. Pochopitelně, nejsme žádní mistři, ale proč si nevyzkoušet něco nového. Co když to někoho bude bavit a časem se objeví v družstvu hokejistů našeho města. Naše výcvikové období pomalu a jistě bude končit. Ještě třikrát a bude všemu konec. Byli bychom rádi, kdybychom s Bruslařskou školou mohli chodit cvičit i v příštím školním roce. Velké poděkování za to, že umíme již alespoň trochu bruslit, patří nejen instruktorům Bruslařské školy, ale i vychovatelkám z družiny, které s námi chodí a s námi se pohybují i na ledě. Poděkování v závěru patří i panu Václavu Roztočilovi, vedoucímu Bruslařské školy, bez něhož by škola asi nefungovala. Tak přátelé, ještě jednou velké díky a ještě třikrát.