ZŠ Beroun – Závodí

Děti školní družiny a školního klubu si dnes připomněly Světový den mokřadů, který připadá na 2. února. Sice s trochou zpoždění, ale odpoledne stálo za to.

Je krátce po třinácté hodině a děti školní družiny a klubu se scházejí v prostorách školní družiny. Nejprve si připomínáme, proč se vlastně scházíme a proč jsou mokřady pro nás důležité. Vždyť je to velmi cenný biotop, ve kterém se vyskytuje řada organismů, které potřebují ke své existenci stálý účinek povrchové vody, anebo alespoň vysokou hladinu podzemní vody. Tvoří přechod mezi suchozemským a vodním ekosystémem. Tento den připadá na 2. únor. Pro uvedení do problematiky, jsme si promítli krátký film, který nám ukazuje místa mokřadů, seznamuje nás s florou a faunou této oblasti. Pak se přesouváme do 2. oddělení školní družiny a mezi s sebou vítáme naše milé hosty. Pana Jaroslava Veselého a paní Mgr.Hanu Hofmeisterovou, kteří pracují na správě CHKO Český kras. Přišli mezi nás, aby nám přiblížili biotop mokřadů, seznámili nás s tím, co v této oblasti můžeme najít, jaké typy mokřadů máme. Přiblížili nám význam mokřadů, kteří představují přirozenou zásobárnu vody v krajině. Poskytují vhodné životní podmínky pro existenci mokřadních organismů. Podle obrázků jsme zjistili, co všechno v tomto biotopu můžeme hledat. Mokřad je proto považován za vysoce cenný biotop. Jejich počet i rozloha, na které se rozkládají, se neustále zmenšuje. A abychom si ještě více zpestřili dnešní besedu, paní Mgr. Hana Hofmeisterová si pro nás připravila krásnou přírodovědnou hru. Rozdala mezi nás šestnáct obrázků různých mokřadních živočichů, které byly rozstříhány na 4 díly. Naším úkolem bylo vytvořit čtveřice dětí s obrázky, které nám po složení přiblížili, o jaké zvíře se jedná. A tak mezi námi byly obrázky tučňáka, kachny divoké, labutě velké, plameňáka, kormorána, lysky černé, potápky roháče, volavky a dalších. Ve druhé části jsme se pak rozdělili podle toho, zda jsou živočichové zdejší, to znamená, žijí v ČR nebo žijí mimo naše území. Ve třetí části této hry jsme zjišťovali, zda u nás přezimují, nebo od nás odlétají do teplejších krajů. Po hře jsme si pak ještě povídali o jednotlivých druzích a zjistili mnoho zajímavostí. V závěru dnešního odpoledne jsme dostali čas i na naše zvídavé otázky. Vždy jsme dostali odpověď a tak jsme si mohli udělat ucelený přehled o části této přírody, kterou nazýváme mokřady. I když jsme se nedostali ven z časových důvodů, proto jsme si na závěr slíbili, že se zcela určitě ještě sejdeme a vyrazíme do přírody. Čas se naplnil a my se loučíme s našimi hosty a již nyní se těšíme na další podobnou akci.

no images were found

Jeden den pololetních prázdnin bývá vždy pro děti volným dnem a zároveň příležitostí k návštěvě historických, kulturních i přírodovědných pamětihodností v našem hlavním městě. V těchto dnech se můžeme zúčastnit akce, Ledová Praha, kterou pořádá Pionýr a Nadace Dětem 3. tisíciletí. I děti, ze Závodí, se této akce pravidelně zúčastňují a každým rokem poznávají něco nového. Něco, na co se v životě vzpomíná, něco, co jim může rozšířit obzor informací.

Děti, z Berouna – Závodí, se akce Ledová Praha zúčastnily v pátek 3. února a navštívily botanickou zahradu a Národní muzeum. Cíl, který si daly, opravdu bezezbytku splnily. Od školy odjíždíme v osm hodin. Letos je Ledová Praha, opravdu „ledová“. Do Prahy přijíždíme kolem deváté hodiny a naše první zastavení je v botanické zahradě s návštěvou skleníku Fata Morgana. Cesta ke skleníku byla opravdu zajímavá s mnoha přírodními překážkami. Vždyť po ledovce, co člověk může očekávat. Přesto všichni úspěšně zdolali stoupání po ledu a již se těšili do skleníku. Cestu jsme zdolávali vinicí svaté Kláry, na jejímž vrcholku se tyčila kaple. Odtud se pak dostáváme k Fatě Morgáně. Vcházíme do přístupové haly, odkládáme batůžky a oblečení, neboť procházet budeme tropickým skleníkem. Už se nemůžeme dočkat, co všechno zde bude. Po krátké chvilce jdeme na prohlídku. Pozoruhodná expozice je rozmístěna na 1800 metrů čtverečních a rozdělena na tři části s odlišnou teplotou a vlhkostí. První část představuje vegetaci tropů a subtropů, kde se nachází rostlinstvo přizpůsobené extrémnímu suchu a slunečnímu záření. Druhá část se pak mění na průchod tropickým jezerem. Je to největší sladkovodní nádrž v České republice, kterou prosklený tunel dělí na dvě části – floru a faunu Starého a Nového světa. Poslední část nám přiblíží prostředí vysokých tropických hor. Jedinečná je expozice štolových hor Venezuely, kde po celý rok kvetou masožravé rostliny. Po prohlídce skleníku Fata Morgana odcházíme zpět k autobusu a přesouváme se do Nové budovy Národního muzea v Praze. Zde navštívíme novou přírodovědnou expozici Archu Noemovu. Podobně jako v mýtické arše se na výstavě Archa Noemova setkáváme s velkým množstvím živočichů. Tentokrát se nejedná o záchranu před zničující potopou světa, pocit, že život zvířat je v nebezpečí, přetrvává. Expozice odhaluje krásu a rozmanitost živočišných forem na Zemi a přitom upozorňuje na nová rizika, která druhová bohatství zvířat na naší planetě ohrožují. Při prohlídce jsme si mohli ověřit naše znalosti o zvířatech. Při prohlídce vždy objevíme něco nového, jiného, co jsme ještě neviděli či neslyšeli. A tak z Národního muzea, přestože hodiny byly neúprosné pro náš čas, se nám vůbec nechtělo.
Den pololetních prázdnin jsme si opravdu užili a již se těšíme na další rok. Odcházíme na autobus a docela zmrzlí a i trochu unavení ze zimního ledového počasí odjíždíme zpět. Máme na co vzpomínat a doma jistě budeme mít o čem vyprávět.

no images were found

Téměř po půl roce se opět ke slovu dostává kniha Můj atlas Česka, která je připravena k vydání vydavatelstvím a nakladatelství Albatros. Tím přichází ke slovu i 2. oddělení školní družiny – Veverušáci, kteří se na jeho vzniku podíleli.

V druhé polovině měsíce ledna přichází od literární redaktorky Albatrosu paní Zuzany Drahovzalové email, že je odpovědnou redaktorkou knihy Můj atlas Česka, na jehož vzniku se podílíme. Klade nám otázku, zda by bylo možné z našeho kolektivu vybrat dva mladé spisovatele, kteří by se měli setkat s novináři dne 1. února. Důvodem je propagace této knihy, o které se bude hovořit. Takové pozvání se neodmítá a my jsme jej přijali. Po chvilce váhání jsme se shodli na tom, že nás bude reprezentovat Maruška Hirnerová a Bětka Langmajerová. A tak ve středu 1. února. odjíždíme do Prahy na setkání s novináři, vydavateli a spisovateli různých knih, které se uskutečnilo v Café Louvre na Národní třídě. Dostáváme se do cíle a velmi krásné prostředí na nás působí srdečně. Hned se nás ujímá literární redaktorka paní Zuzana Drahovzalová, vzápětí přichází pan Petr Eliáš, kterého známe již z minulého setkání. Po krátkém zahájení celé akce se přistoupilo k představování novinek pro letošní rok novinářům. Představen je i Můj atlas Česka, o kterém více sdělila paní Zuzana. Ta nám však položila též několik otázek, na které jsme odpověděli a tím i přiblížili naši účast na vzniku této knihy. Všichni z této akce máme nezapomenutelný zážitek, se kterým jsme seznámili po příjezdu zpět i naše ostatní kamarády. I tentokrát bylo naplněno pravidlo „Děti dětem“. A o tom to vše je. Děti píší pro děti.

no images were found