ZŠ Beroun – Závodí

Děti školní družiny a školního klubu se nechaly inspirovat ukázkou malých požárníků ze Zbirohu, které pozorovaly na Husově náměstí počátkem září. My jsme se zde zúčastnili oslav 60. výročí vzniku profesionálních hasičů v Berouně. A že to hasiči nemají vůbec jednoduché, o tom jsme se přesvědčili i my.

Je čtvrtek 29. 9. 2016. Skončilo školní vyučování, jdeme na oběd a venku je velice příjemně. To je super. Na nás zde čeká soutěžní odpoledne, kde si vyzkoušíme práci hasičů se vším všudy. Pro dnešek jsou připravené čtyři stanoviště, kde se postupně jednotlivci vystřídají a splní si zde své úkoly. Na některém stanovišti, aby to bylo zajímavější soutěží dokonce ve dvojicích. První stanoviště je velice odpočinkové, jen aby nás naladilo a vtáhlo do hasičské profese. Zde skládáme puzzle. Na některých je znázorněna hasičská technika, na dalších pak požár a předvedení zásahu. Zde jsme pracovali po dvojicích, ale dalo nám to mnoho práce. Především nám nejmenším. Druhé stanoviště bylo před vchodem do jídelny ze dvora. Zde jsme obdrželi pravou požární hadici, kterou jsme měli rozmotat a pak ji zase poskládat tak, jak byla. V tomto případě opět soutěží dvojice a počítá se čas. Na třetím stanovišti to asi bylo nejtěžší. Musíme si obléknout zásahový kabát, popoběhnout několik metrů, zde si obout zásahové boty číslo 45 a pokračovat ve slalomu. Při zpáteční cestě si postupně odkládáme boty, obouváme se do svých a běžíme do cíle. Zde odkládáme zásahový kabát a je konec měření času. Pro někoho z nás to byla opravdu fuška. Zde jsme si dobře uvědomili, jak těžké to musí mít hasiči, kteří v daleko těžším zásahovém obleku musí do boje se živlem. Ani čtvrtá disciplína nebyla jednoduchá. K dispozici máme naplněnou džberovku vodou, ve vzdálenosti 5 metrů jsou plastové lahvičky s vodou. Jeden pumpuje, aby voda stříkala, a druhý se snaží porazit lahve. Máme na to pouze deset vteřin. Pak se vyměníme a zapisujeme počet poražených lahví. Ještě že bylo docela teplo, neboť když někdo pořádně nezaměřil, byli mokří všichni včetně vychovatelek. Dnešní den byl opravdu hodně zábavný a my jsme si jej užili.
Je pátek 30. 9. 2016 a my pokračujeme v našich hrádkách na hasiče. Ti, co včera nebyli či nestihli splnit všechny disciplíny, pokračují v plnění a ostatní, jež jsou hotoví s plněním, mají další úkoly. Každé oddělení má za úkol vytvořit z víček od pet lahví obrázek s hasičskou tematikou. Můžeme říci, že vznikla celá škála krásných obrázků, na kterých se podíleli všichni přítomní. Po skončení časového limitu prochází paní vychovatelky a hodnotí díla. Po ohodnocení přistupujeme k poslednímu úkolu, kterým je štafeta jednotlivých oddělení. V určité vzdálenosti oddělení mají hydrant a jejich úkolem je vytvořit z pet víček hadici do určité vzdálenosti. Ale pozor, mezi jednotlivými víčky nesmí být mezery a soutěžící smí si vzít pouze jedno víčko. Přiloží jej k hydrantu a vrací se zpět. Pak teprve může vyběhnout další soutěžící. Když první oddělení doběhlo do cíle, necháváme hru pokračovat ještě chvilinku. Za několik minut následuje stop hře. Kapitáni jednotlivých oddělení jdou spočítat víčka, kolik kdo použil. A co potom, pak opravdu nezbývá nic jiného, než vyhodnotit. Tak jdeme na věc.
Dnes jsme už jen dokončili několik disciplín jednotlivců, pak ještě dvě soutěže pro všechna oddělení a vyhodnotíme. Snad si každý uvědomil, jak těžkou a při tom záslužnou práci mají hasiči. A jak to nakonec všechno dopadlo? Zde jsou výsledky:
1. oddělení:
1. místo: Kateřina Žáčková
2. místo: Vojta Kodras, Hanach Staedthler
3. místo: Tomáš Dufek
2. oddělení:
1. místo: Radimír Popelík
2. místo:Tadeáš Hanke, Marie Hirnerová
3. místo: Alžběta Langmajerová
3. oddělení:
1. místo: Jaroslav Smejkal
2. místo: Klára Trojanová
3. místo: Šimon Foltýn
4. oddělení:
1. místo: Tomáš Zákostelecký
2. místo: Jáchym Sekyra
3. místo: Jakub Kinský
Školní klub:
1. místo: Jakub Pírko
2. místo: Martin Ševčík
3. místo: Michal Procházka

V soutěži oddělení je umístění následující: soutěž o hadici z hydrantu do určité vzdálenosti.
1. místo: 2. oddělení
2. místo: 4. oddělení
3. místo: 3. oddělení
4. místo: 1. oddělení
Soutěž o nejvíce počet víček v hadici.
1. místo: 4. oddělení 88 víček
2. místo: 2. a 3. oddělení, 86 víček
3. místo: 1. oddělení, 83 víček
Vyhodnocení obrázků z pet víček.
1. místo: 4. oddělení
2. místo: 2. oddělení
3. místo: 1. a 3. oddělení
Celkové pořadí jednotlivých oddělení:
1. místo: 4. oddělení
2. místo: 2. oddělení – Veverušáci
3. místo: 3. oddělení
4. místo: 1. oddělení
Všichni soutěžící obdrželi sladkou odměnu, nejlepší pak malou pozornost. Všem blahopřejeme a věříme, že se v příštím roce opět v podobné soutěži uvidíme.

12345►

Krásné podzimní počasí v závěru měsíce září nalákaly děti školní družiny a klubu k další společné akci. Dnes 27. 9. 2016 se konal „boj o poklad“.

Konec školního vyučování, oběd a rychle ven. To byla jediná dnešní myšlenka dětí ŠD a ŠK. Vždyť jdeme na poklad – cestou necestou, hurá za pokladem. V letošním roce tuto akci pořádá pro školní družinu školní klub a pomáhají mu děti z druhého oddělení. Vydávají se na cestu a jdou vytyčit trasu a poschovávat úkoly, které budou ostatní oddělení po nalezení plnit. Cestou bude ke splnění jedenáct úkolů. Jednotlivá oddělení musí jít postupně v časovém rozestupu, aby se na stanovišti nesetkalo více skupin. Trasa se připravuje a my ostatní sedíme na hřišti a povídáme si o ptácích, zjišťujeme, které odlétají do teplých krajin a naopak, které zase přilétají k nám. Postupně pak odchází jednotlivé skupiny a neúprosný boj o poklad začíná. Ale ještě musíme dobře odpovědět na úkoly. Pokud je vše správně vyřešené, jdeme hledat poklad. A aby to klubákům a druhému oddělení nebylo líto, i oni mají poklad schovaný. Ale těm trvalo hodně dlouho, než jej našli. Patnáctá hodina udeřila a boj o poklad skončil. Vše je splněno, poklad nalezen. Nyní následuje spravedlivé dělení a pak svačinka a malý odpočine.

12►

Některé děti 2. oddělení školní družiny si po roce opět zavzpomínaly na jejich verše věnované našemu městu Beroun. V té době jsme si zahráli na básníky a o něco později jsme naši práci zúročili. Verše jsme zaslali do soutěže, které vyhlásilo nakladatelství Albatros media. Naším úkolem bylo buď výtvarně či povídáním ztvárnit město, vesnici či nějaké místo, které dobře známe a kde žijeme. Jediné, co jsme věděli, že by měl vzniknout Můj atlas Česka. My jsme o našem městě vytvořili několik veršů. Pak jsme dlouho čekali a po určité době jsme zjistili, že naše práce bude použita do tohoto atlasu. To bylo radosti. Radost ovšem trochu přešla, když jsme měli navštívit nakladatelství Albatros media v závěru školního roku. My jsme ale se nemohli zúčastnit, neboť v té době jsme reprezentovali naši družinu na hokejbalovém utkání. Opět uplynulo několik měsíců a v počátku nového školního roku se nám dostala zpráva, kde nás Albatros media zve na workshop. Teď už si to nenecháme ujít. To bylo radosti ze zprávy.

Je úterý 27. 9. 2016 a děti školní družiny odchází na vlak, který by je měl dopravit do Prahy – hlavního nádraží. Odtud se pak vydáváme metrem na stanici Vyšehrad a odtud několik metrů do nakladatelství Albatros media. Od deseti hodin zde pro nás začíná workshop s pracovníky Albatros media a malá literární dílnička. Dorazili jsme do cíle a do začátku akce nám chybí několik minut. Následuje svačinka a netrpělivě očekáváme, co se bude dít dál. Po svačině odcházíme do místnosti, kde je připravena prezentace vzniku knihy. Usedáme si na židle ke stolům nebo na sedáčky na zem. Chvilka napětí a neustále čekání, co se bude dít, co nás čeká a co nemine. Přesně v deset hodin, v sále se nachází několik pracovníků, které nikdo z nás neznal. Po krátkém úvodním slovu, proč se setkáváme právě zde, se představuje šéfredaktor Petr Eliáš, literární redaktorka Zuzka, jež později vystřídá literární redaktorka Kristýna Brunclíková. Nesmíme zapomenout ani na spisovatele Ondřeje Hníka. Představujeme se navzájem a pan spisovatel Ondra zná velmi dobře naše město, neboť v prostoru mezi Kladnem, Berounem a Prahou se nachází jeho chata, kam jezdí odpočívat a čas od času navštíví i naše město. Po vzájemném představení probíhá beseda, kde se každý z nás vyjadřuje ke knihám, které právě čte či právě dočetl. Děvčata mají rada knihy o dívkách či právě holčičí knihy, chlapci dávají přednost knihám dobrodružným, nebo přímo Foglarovkám. To si pak všichni notují s šéfredaktorem Petrem Eliášem, který knihy Jaroslava Foglara též miluje. Po krátké besedě se dostáváme k jádru věci a začínáme si povídat o tom, jak taková kniha vůbec vzniká, kdo se na její přípravě podílí a co všechno je potřeba. Zjišťujeme, co lidu se kolem jedné takové knihy, jako je třeba nyní Můj atlas Česka točí. Pak si vysvětlujeme rozdíl mezi nakladatelstvím a vydavatelstvím, kterým je právě Albatros media. Ve druhé části našeho dopoledne se dostává ke slovu spisovatel Ondřej Hník. Vysvětlujeme si, co všechno musí udělat výborný spisovatel, a jak to na druhou stranu dělá běžný normální spisovatel. A pak jsme si zahráli opět na spisovatele a ilustrátory či výtvarníky. Vždyť ke knize jistě patří i ilustrace knihy. Naším úkolem byl si vybrat nějaké známé místečko v naší republice a napsat něco zajímavého o něm, abych do knihy, která vzniká, přilákali dětské čtenáře. Ti, co malovali, měli stejné téma. A tak o zábavu bylo postaráno. Když vše bylo hotové, a čekalo se na naše opozdilce, lákala nás prohlídka zdejší knihovničky. Byla podobná, jako máme my v družině, ale knihy byly jiné. Prozkoumání knihovny nám bylo umožněno a tak hurá! Knihomolové se nezapřou. Každý si půjčil jednu knihu a než ostatní dodělali, měli jsme chvilinku na čtení. A to bylo super! Vždyť kniha je náš kamarád, náš přítel. Ale nyní již nastal čas, kdy se musíme rozloučit. Dozvídáme se, že na jaře příštího roku by kniha Můj atlas Česka měla být hotová a měla by se dostat do rukou našich čtenářů. A protože jsme se na knize naší pílí podíleli, každý z nás obdrží tuto knihu. To je super. Děkujeme a těšíme se na vydání Mého atlasu Česka. Na závěr děkujeme všem za krásné dopoledne s knihou a pak již odcházíme na metro a vlak. Jedeme domů. Cesta utekla velmi rychle a zážitky z dopoledního programu v Albatrosu media jsou žhavé. Bylo to príma a moc se nám to líbilo.

1234►

Při vzpomínkové akci na spisovatelku, ilustrátorku paní Vítězslavu Klimtovou, byla v naší družině a klubu vyhlášena výtvarná soutěž. Tato soutěž se úzce dotýkala díla paní Klimtové, neboť ona byla pro nás velkým vzorem. Malovala krásné skřítky.

Děti školní družiny a klubu si při vzpomínkách na paní Klimtovou namalovaly skřítky dle svých představ. Možná by se paní Klimtová divila, co naše děti dokáží. A tak dnes byla výtvarná soutěž vyhodnocena. Jak to dopadlo?
1. ODDĚLENÍ:
1. Honzík Sopr
2. Aneta Michajlovičová, Hannach Stadtler
3. Míša Burghelea
2. ODDĚLENÍ:
1. Nikola Ježková, Ela Suchitrová, Anna Kraus
2. Patrik Mišina, Ema Svobodová
3. Matěj Smejkal
3. ODDĚLENÍ:
1. Sandra Sadílková
2. Vašek Tejkl
3. Eliška Vaisová, Eliška Lukešová
4. ODDĚLENÍ:
1. Tomáš Zákostelecký
2. Tadeáš Hirsch, Linda Rojíková
3. Filip Michajlovič, David Častulík
ŠKOLNÍ KLUB:
1. Lukáš Alter
2. Vanesa Ježková
3. Matěj Láznička
Vítězové obdrželi sladkou odměnu. Jistě by potěšili i tetičku Víťu.

1234►

Více než deset let navštěvovaly děti školní družiny jednu malebnou vesničku nedaleko Příbrami, kterou je Pičín. Vesnička, kde se zrodila Pohádková země, kde žila a tvořila známá výtvarnice a spisovatelka, která spolupracovala s řadou autorů, paní Vítězslava Klimtová. Žena, která rozdávala energii na potkání, která dokázala pochopit dětskou dušičku, která pro nás odjakživa byla tetička Víťa. I ona se mezi dětmi cítila velmi dobře. Byla plná optimismu, každým rokem v Pohádkové zemi něco přibylo a to jen díky její pracovitosti. O svých skřítcích hovořila vždy s nadšením a do svého světa skřítků dokázala vtáhnout i děti. Paní Klimtová odešla. A my ji ve školní družině a klubu věnovali tichou vzpomínku.

Je úterý 13. září 2016 a my se všichni shromažďujeme ve školní družině prvního oddělení. Po krátkém úvodním slově se dozvídáme, že paní Vítězslava Klimtová zemřela. Zavzpomínáme si společně na její slova o skřítcích, kdy nám vyprávěla, co který skřítek umí či nikoliv a čím nás může překvapit. Vzpomínáme i na její kulturní pořady s písničkářem Pavlem Půtou, kdy nás učila i písničky. Vyhlašovala i různé výtvarné soutěže, kdy obrázky pak vystavovala ve svém ateliéru. Milovala děti a my ji. Jako památka na tetičku Víťu nám zbylo několik knih, které nám darovala. Ty nyní budeme opatrovat jako oko v hlavě. Máme v nich i věnování a vždycky budeme vědět, že jsou od tetičky Víti. Prohlížíme knihy, seznamujeme se se skřítky a vzpomínáme na krásné chvíle prožité v Pičíně v Pohádkové zemi. Věříme, že i nadále bude Pohádková země přístupna široké veřejnosti a že se tam zase někdy vrátíme. Jedno však je jisté. Tetička Víťa nás už nebude vítat jako vždy před tím. Proto i my jsme si mezi jednotlivými odděleními vyhlásili výtvarnou soutěž o nejkrásnějšího skřítka. Vzpomínka na paní Vítězslavu Klimtovou nám zůstane v našich srdcích. Tímto jsme ukončili vzpomínkové odpoledne a vzdali čest památce naší tetičce Vítě.

123►

Tradiční akce naší školní družiny a klubu je loučení se s posly jara, které jsme ještě nedávno vítali a nyní se již s nimi loučíme. Odlétají do teplých krajin, kde přežijí těžké zimní období, jež nastane u nás. Zjara se na ně budeme zase těšit a budeme je vítat.

Je pátek 23. 9. 2016 a před dvěma desítkami hodin nastal „PODZIM“. Scházíme se na školním dvoře, abychom toto roční období přivítali, ale zároveň se rozloučili s našimi posli jara, kteří odlétají do teplých krajin. Za nedlouho u nás nastane zima, a tito drobní ptáčci by zde zimu nepřežili. V teplých krajích jim bude hej. A až přijde jaro, budou zase zde a my na ně budeme netrpělivě čekat. Každým rokem se takto scházíme a pořádáme „vlaštovkiádu“. Každý účastník si složí z papíru svoji vlaštovku a pak již může začít závod. Než začne oficiální závod, můžeme si několikrát vyzkoušet svoji vlaštovku, jak nám létá. A když je vše v pořádku, tak jdeme na soutěž. Soutěžíme po jednotlivých odděleních, a to třemi hody. Soutěží celé oddělení najednou. Komu dolétne po třech hodech vlaštovka nejdál, vítězí. Takto se prostřídají všechna oddělení včetně školního kloubu. Po skončení již může začít i finále. Z každého oddělení postupují tři nejlepší a finále je jasné. Kdo bude vítěz? Uvidíme. Ve třetí části soutěže se snaží opět všichni. Jde o to, komu dolétne vlaštovka na druhý konec hřiště pod mostem, s nejmenším počtem hodů. A jak to tedy dopadlo? Zde jsou výsledky:
1. Oddělení:
1. Fučík Štěpán
2. Povolná Marie
3. Vokurková Lucie
2. Oddělení:
1. Tadeáš Hanke
2. Darja Vassilyeva
3. Anna Fučíková
3. Oddělení:
1. Sadílková Sandra
2. Smejkal Jaroslav
3. Suchitra Adam
4. Oddělení:
1. Michajlovič Filip
2. Jakubíček Jiří
3. Exner Ondřej
Školní klub:
1. Stryková Johana
2. Procházka Michal
3. Láznička Matěj
Ve finále byly výsledky následující:
1. Hanke Tadeáš
2. Michajlovič Filip
3. Fučík Štěpán
Nejrychlejší přelet hřiště:
1. Hanke Tadeáš
2. Gruber Tobiáš
3. Vassilyeva Darja
Všichni vítězové obdrželi sladkou odměnu. Takto jsme se rozloučili s létem, s našimi posly jara a přivítali pestrobarevný podzim.

1234►

Evropský den bez aut patří k významným dnům Evropy v ochraně životního prostředí. Akce má svůj stálý termín, kterým je 22. září. Hlavním cílem je upozornit na neudržitelný nárůst individuální automobilové dopravy ve městech a na různé způsoby jeho řešení. Jde o podporu veřejné silniční i železniční dopravy, budování cyklostezek, zkvalitňování prostranství pro pěší atd. Proto i my v družině a klubu si tento den již tradičně připomínáme a připravujeme různé akce.

Je čtvrtek 22. 9. 2016 a děti školní družiny a klubu se vydávají do svého blízkého okolí, aby provedly monitoring silniční dopravy, především té automobilové a nákladní, kdy jejich výfukové plyny působí na naše zdraví a otravují naše ovzduší. Proto i my v družině a klubu vidíme, jak automobilová doprava roste a jak velké jsou následky na životním prostředí. Tak jdeme na to a jdeme plnit několik úkolů. Každé oddělení má svůj určitý úsek.
1. oddělení sleduje Hostímskou ulici v okolí Štiky.
2. oddělení a školní klub sleduje úsek na mostě v Pražské ulici.
3. oddělení sleduje Lidickou ulici směr na Kladno.
4. oddělení vyjde na trať za restauraci Marjánka (druhé závory na Prahu přes Rudnou).
Než vyrazili na průzkum malí prvňáčci, snažili se namalovat ekologické dopravní prostředky, které neznečišťují naše životní prostředí. A tak kolem třinácté hodiny již odcházíme na svá stanoviště. Sledujeme zde určitou dobu a zaznamenáváme poznatky. Až se vrátíme zpět do školy, každý se jistě pochlubí svými zjištěnými výsledky.
1. oddělení

2. oddělení a školní klub

3. oddělení

4. oddělení

Poslední úkol, který máme splnit, je zvláštní. Ale k tomu se musíme rozdělit po skupinách z každého oddělení, neboť je potřeba vtáhnout do akce i naše nejmenší. A o co jde? Máme se zamyslet nad tím, a napsat: „Jak bude vypadat Beroun bez aut“. S tímto úkolem se nejlépe vypořádala, skupina číslo jedna. Napsali: „Místo silnic by byly chodníky a cyklostezky. Okolo by byly stromy a domy. Místo aut by se používaly koloběžky, kola, kolečkové brusle a skateboardy a rogalo. Bylo by více čisté vody, na ní by se plulo na lodičkách. Vybudovaly by se koňské stezky, na kterých by bylo více koní a poníků. Chodilo by se více pěšky a lidé by byli zdravější. Byl by čistější vzduch. Tím pádem by se nemuselo chodit po silnici a na chodníku by nestála zaparkovaná auta místo parkoviště. Takto to ještě do nedávna vypadalo v Brožíkově ulici nad naší školou směrem k nádraží.“

12►

S příchodem podzimu si národy připomínají Mezinárodní den míru, který připadá na 21. září. Proto i my ve školní družině a klubu jsme si připomněli tento významný den. Den, jehož cílem je podporovat pro mírové aktivity. V tento den se po celém světě konají různé festivaly. Koncerty, přátelské zápasy a podobné akce. V současnosti má OSN 192 členských států, které se zaměřují na boj proti terorismu. Česká republika je členem OSN od roku 1993. Mezinárodní den míru byl vyhlášen roku 1981. Tento den bude „věnován podpoře ideálů míru uvnitř i mezi státy a národy“.

Mír je jedním z cílů lidstva a za jeho ochranu jsme zodpovědní všichni. Život bez válek je nezbytnou podmínkou pro nás pro všechny, pro rozvoj i pokrok. Cesta k míru je velmi dlouhá a musíme po ní jít všichni společně. Měli bychom se zamyslet, co pro nás všechny mír znamená. A my ve školní družině i klubu jsme se opravdu nad tím vším zamysleli. Vždyť na kolika místech světa se válčí, umírají statisíce lidí, děti nemají takové podmínky pro svůj život jako u nás. A proto jsme se dnes sešli v našem parku v blízkosti školy, abychom si zde zasadili „stromeček míru“. Stromeček, který jsme si vypěstovali z malého semínka smrku ztepilého. Starali jsme se o pět semínek, ale vypěstovali jsme pouze jeden smrček. Starejme se o něj, aby nám nezahynul, aby pro nás byl symbolem míru.

12►