Díky Městskému kulturnímu centru se podařil dětem naší školní družiny splnit sen. Když se 18. dubna dověděly, že odešel ve svých 23 letech večerníčkový hrdina Matěj, bylo nám všem velmi smutno. A tak jsme nelenili, a jako vzpomínkou na Matěje, ale i na Vojtu jsme namalovali několik medvědích obrázků. Starší děti složily i vzpomínkovou báseň. Když bylo hotovo, zapřemýšleli jsme, kde by bylo dobré obrázky mimo budovu školy na nástěnku vystavit. Nakonec se vše vyřešilo. Ozvalo se nám MKC, kterému se nápad líbil a slovo dalo slovo a společně jsme vytvořili „Medvědí výstavu na Městské hoře“.
A aby to nebylo pouze jako vzpomínka na Matěje a Vojtu, chtěli jsme i poslednímu hrdinovi, zpříjemnit dnešní den. 30. května děti od Veverušáků pro Kubíčka připravily vlastnoručně vyrobený dort. Takový, který nosíváme každým rokem u příležitosti „medvědích narozenin“. Když byl hotov, schovali jsme si jej do lednice ve školní jídelně, kde nám velmi vřele dortík uchovali.
Nastal ten správný den – 31. 5. 2023. Delegace dětí z každého oddělení odchází po vyučování a po obědě na Městskou horu. Vše je připraveno včetně dortu. Během 30 minut jsme v cíli. Odkládáme si tašky a jdeme si připravit obrázky. Připomínáme si, proč se tu vlastně scházíme a co nás nyní čeká. Když je vše připravené, odcházíme směrem ke vchodu medvědária. Obrázky jsou předpřipravené, doplněné a obohacené i fotografiemi z našich narozeninových oslav v době minulé. Na oplocení prostoru medvědária, začínáme aranžovat naši výstavu. Když je hotovo, přesouváme se na prostor nad medvědárium a zde proběhl doprovodný program. Nejprve kroužek našich mladých flétnistů pod vedením vychovatelky Miroslavy Pacákové zahrál a zazpíval medvědí skladbu, kterou pozdravil Kubu a zároveň mu přál mnoho zdraví. Poté za doprovodu kytary paní vychovatelky jsme společně zazpívali Medvědí písničku. Po skončení odcházíme za panem ošetřovatelem a předáváme mu pro Kubíčka dortík. Všichni jsme věřili, že Kubu uvidíme. Ovšem chyba. Kuba se v poledne naobědval a šel si lehnout. Dodržuje polední klid. Pán ošetřovatel nám vysvětlil, že Kubu asi neuvidíme, ale musíme chvíli počkat, on se pokusí jej vzbudit. Hurááá! Podařilo se. Ospalý Kubík přišel ven, my jej sledujeme z balkonu nad medvědáriem, jak si pochutnává na našem dortíku. To je dobře, že jsme jej alespoň viděli. Zbytek dortíku bude jako odpolední svačinka.
Loučíme se s Kubou, děkujeme panu ošetřovateli a paní Bergerové, zástupkyni MKC, která tu byla s námi. Moc ji děkujeme za všechno, co pro nás udělala. Vždyť nám pomohla naplnit náš sen, naše přání jako „vzpomínkovou akci“ na naše medvědí kamarády. Věříme, že příchozí turisté, ale i zdejší návštěvníci medvědária si prohlédnou výstavu a zavzpomínají na všechny Večerníčkové hrdiny. Určitě se jim podaří zde zastihnou i Kubíka. Tak Kubíčku, hodně zdraví a buď zde spokojený. My zase za tebou přijdeme.
no images were found
