Podzimní prázdniny začaly a děti naší školní družiny se vydaly do lesa. Proč právě do lesa? Vždyť les je náš kamarád, kterého má přeci každý rád. I my jej milujeme a jsme v lese spokojené.
První den podzimních prázdnin nás odvál do Infocentra LČR na Křivoklát. Místo, které naše družina již mnoho let navštěvuje. Ne jinak tomu bylo i letos o podzimkách. Scházíme se u školy a pak společně odcházíme na vlakové nádraží Beroun – Závodí. Těsně před osmou hodinou nastupujeme do vlaku a zpočátku to vypadá, že jedeme sami. To nám však nevadí. Cesta utekla velice rychle a my končíme jízdu vlakem, vystupujeme a odcházíme do našeho cíle. Infocentrum LČR. Po chvilce chůze jsme v cíli a již před vchodem se setkáváme s paní Friebertovou, která se nám dnes bude věnovat. Někteří ji již znají. Tak uvidíme, co si pro nás připravila na dnešní den. Společně odcházíme do místnosti, usedáme na židle a než vše vypukne, následuje pro nás svačina. Po půl hodince následuje oficiální zahájení dnešního programu. Rozdělujeme se na dvě skupiny, aby se nám lépe v menším počtu pracovalo a poslouchalo. První skupina odchází s paní Friebertovou do krásné klubovny. Usedáme do kruhu na koberec. Uprostřed před námi je vystaveno mnoho lesních zvířat, ale i ptáků. V podstatě jsou exponáty zvířat, se kterými se můžeme v „Křivoklátských lesích“ potkat. Po krátkém úvodu nastává ta pravá chvíle. Každý z nás si z vystavených exponátů vybere jeden a bude se snažit nám o něm něco povědět. Naše povídání je doplňováno informacemi a zajímavostmi paní Friebertovou. A jaká zvířata jsme zde mohli potkat? Jezevce, zajíce, králíka divokého, kunu, tchoře, bažanta, sovou pálenou, kulíška, ale i další. Z těch větších jsme zde mohli obdivovat části těla, které ve skutečnosti mají – paroží jelena, daňka skvrnitého, srnce, rohy muflona, ale i třeba část jeho nožičky. Mnoho zajímavostí jsme se dověděli a doufáme, že se nám uloží do naších hlaviček a až je budeme ve škole potřebovat, oslníme ostatní našimi znalostmi, které jsme zde získali.
Druhou skupinu oslovila expozice vedlejší místnosti s názvem Les kolem nás. Tato expozice dokáže oslovit všechny návštěvníky bez rozdílu věku. Při vstupu do prostor se opravdu cítíme jako v lese, od podlahy se stopami zvěře pokryté hrabankou, přes veškeré exponáty, až po zvukovou kulisu, bublajícího potůčku a ptačího zpěvu. Není to výstava jako výstava, my si zde můžeme i zasoutěžit, odpovídat na kvízové otázky, skládat puzzle, sbírat jedlé houby a naučit se poznat i některé houby jedovaté. Přístupová chodba naznačuje, že není les jako les a na velkých panelech jsou nejrůznější fotografie typů lesa. Další panely jsou věnované prezentaci živé přírody, vodnímu prostředí. Svoji část expozice zde má říše hmyzu zastoupená druhy brouků a motýlů převážně ze zdejšího lesa. Další část expozice je věnována darům lesa. Velmi se nám líbil kout s nočním lesem včetně jeho obyvateli a zvukovými ukázkami. Celá výstava je doplněna poznávačkami stromů, skládáním puzzle, sběrem lesních plodů a dalšími zajímavostmi.
Asi tak po hodině se navzájem vyměňujeme, aby obě skupiny prošly stejným úsekem zdejšího lesa. I když jsme uvnitř, ale v lese, dnešní dopoledne jsme si velice moc užili. V závěru přijde i na nákupy nejrůznějších suvenýrů z lesa. Ovšem čas se nám krátí a my se musíme s paní Friebertovou rozloučit. Moc a moc ji děkujeme za její čas, který s námi musela trávit, ale především za její krásné vyprávění a sdělování informací o lese a životě v něm. Věříme, že jsme zde nebyli naposledy a že se ještě do těchto končin lesa podíváme.
Pak již odcházíme, loučíme se, a ještě na chvíli jdeme na lesní hřiště se spoustou atrakcí. Asi po hodině musíme odcházet na nádraží a čeká nás cesta zpět do našich domovů. A co bude doma? Asi spousta sdělování dojmů a vyprávění o tom, co jsme dnes vše viděli.
Ještě jednou velké poděkování za krásný výlet a zase někdy na shledanou.
