Tento ptačí svátek má dlouhou historii. Ta sahá až na počátek 20. století, kdy v roce 1902 byla v Paříži podepsána mezinárodní úmluva s názvem Úmluva na ochranu ptactva pro zemědělství užitečného. Tuto úmluvu nahradila v roce 1950 Mezinárodní úmluva na ochranu ptactva. V zámoří se svátek slavil v americkém městečku v roce 1984. brzy se rozšířil do Evropy. Neoficiálně se v některých zemích Den ptactva slavil mnohem dříve. V Rakousku – Uhersku již v roce 1900. mezinárodní den ptactva se slaví s cílem upozornit na úbytek druhů ptáků a jejich populace. Ne náhodou se slaví 1. dubna, kdy v tuto roční dobu je pohyb tažných ptáků v plném proudu. Vracejí se ze svých zimovišť.
Po obědě se schází všechna oddělení školní družiny, aby se vydala na krátkou vycházku do blízkého okolí a zjistila, se kterými ptáky se dnes můžeme setkat. Každé oddělení má jiný směr. Každé oddělení mělo celkem mnoho stejných ptáků, děti 2. oddělení Veverušáci měli velké štěstí a u Berounky zahlédli proletět ledňáčka říčního. To bylo radosti. Jinak jsme viděli: kachnu divokou, hrdličku, straku, konipáska bílého, vrabce, sýkorky, kosa, racka a holuba. Po necelé hodince se vracíme zpět a odcházíme společně do školní družiny 1. oddělení. Zde si vyměníme zkušenosti s poznáváním ptáčků, povídáme si i o tom, proč jsou ptáci tak důležití, co je pro ně ohrožující, jak se k nim máme chovat a co nesmíme. Vždyť i člověk může být pro ptactvo nebezpečný.
V další části se jde soutěžit. Rozdělení do skupin je jasné a nyní si prohlížíme obrázky a snažíme se zjistit určitý druh ptáka pod nějakým číslem. Jen málo neznalosti a nepoznání druhů znamenalo, že by byly všechny skupiny si rovné. A jak to dopadlo?
- místo – 1. a 2. skupina
- místo – 3. a 4. skupina
Na závěr ještě malé poučení všem. Během pobytu v přírodě se musíme chovat tiše. Nikdy se nesnažíme dostat se do blízkosti hnízd. Jejich pozorováním je můžeme vyrušit. Svět bez ptáků není možný. Nedocházelo by k úkonům, které práci v přírodě zastávají.
