ZŠ Beroun – Závodí

Pohybu není nikdy dost.

Dalším kroužkem, který pracuje při školní družině, je kroužek pohybových her a vede jej vychovatelka Jana Nováková. Kroužek se schází pravidelně každý týden. Paní vychovatelka si dala za cíl, aby měly děti ještě o něco více pohybu. Čas od času do svého programu vloží i pohybové hry s míčem, soutěže družstev a snaží se připravit děti na hru florbal. Dnešní kroužek byl asi již poslední, který v letošním roce proběhl venku na školním hřišti. Zimní počasí se blíží a pohybové hry budou probíhat v tělocvičně.

no images were found

Každým rokem aktivní vodáci zamykají své řeky a tím se loučí se sezonou. My jsme se rozhodli ve školní družině a klubu, že naší řeku, která protéká Berounem a my, k ní máme velice blízko, zkusíme letos také zamknout. Jak jsme si řekli, tak jsme učinili.

Je pátek odpoledne 3. listopadu a venku je přepychové počasí. Sluníčko svítí a je docela teplo, jakoby ani snad nebyl podzim a neblížila se pomalu a jistě zima. A tak děti školní družiny i klubu se rozhodly, že půjdou se svými vychovatelkami zamknout Berounku. Vyrobili jsme si z papíru krásné lodičky. Ty jsme si ozdobili a někteří z nás do nich napsali přání pro naši řeku. Když bylo vše hotovo, odcházíme k Berounce a postupně po odděleních spouštíme naše lodičky na hladinu vody. Některé plují opravdu krásně, jiné uplavou několik metrů a zůstávají stát. A tak se postupně všichni vystřídáme. Krásný parník vyrobily děti ze 4. oddělení a ty jej také jako první pokládají na hladinu řeky. Parník opravdu pluje a pluje velice daleko. Pak nám zmizí z dohledu. A tak jsme se rozloučili s letošní vodáckou sezonou. Myslíme si, že již nastane chladné, docela i zimní počasí. Tak Berounko, zase zjara. Už se na tebe těšíme.

no images were found

Ještě počátkem října jsme si všichni ve školní družině mysleli, že besedou s literárními redaktorkami Zuzanou Drahovzalovou a Kristýnou Brunclíkovou, která se konala ve školní družině 25. 9. 2017, již všechno kolem knihy skončí. Ovšem opak je pravdou. V té době jsme si nikdo neuvědomil, že kniha ještě neprošla křtem. Pravda je, že již byla vydána, že se zcela určitě kupuje a že naši mladí spisovatelé z celé republiky, které se na jejím vzniku podíleli, ji též mají.

Je 2. 11 2017 a do Prahy do Domu čtenářů se sjíždí mladí spisovatelé z celé republiky. Nesešli jsme se všichni, ani bychom se do prostor určitě nevešli, ale zástupci z nejbližšího okolí jsou zde. A tak do Prahy přijely děti z Prahy a Berouna. Ty dorazily se svými paní učitelkami. Ostatní děti z různých částí republiky přijely se svými rodiči. A tak se nás zde sešlo kolem padesáti. A to je opravdu hodně. Krátce po desáté hodině všechno vyvrcholilo. Po úvodním slově šéfredaktora Petra Eliáše, si stručně připomínáme, jak to všechno začalo a jak pokračovalo, aby vznikl celek, z něhož pak vznikla kniha. Bez práce spisovatele a ilustrátora, by takováto kniha, kterou je Můj atlas Česka, nevznikla. Pravda je, že mnoho vytvořily děti z celé České republiky. Ty nejenom psaly, ale i malovaly. Námět byl velmi jednoduchý: „Popiš nebo namaluj místo, kde žiješ.“ A tak mezi námi vítáme spisovatele Ondřeje Hníka a ilustrátora Jiřího Votrubu, ale i literární redaktorku Kristýnu Brunclíkovou. Po krátké besedě o knize následovaly dotazy od mladých spisovatelů. Knihu jsme si na závěr mohli zakoupit jako dárek pro své známé a nechat si ji podepsat. I my jsme si někteří knihu zakoupili. Na dotaz, zda budeme pokračovat v další knize, která ponese název Můj atlas Evropy, jednoznačně zaznělo, že ano. A tak po slavnostním křtu se můžeme dát do práce. Všichni jsme byli velice netrpěliví, jak takový křest knihy proběhne. Z přítomných jsme zvolili jednoho mladého spisovatele, kterým byla Maruška Hirnerová a jednoho ilustrátora, kterým byla Anička Fučíková. Obě děvčata jsou z Berouna a na knize se podílely, když navštěvovaly školní družinu. A tak křest již slavnostně může začít na jedné straně mladí spisovatelé a ilustrátoři na druhé straně ostatní, kteří se na vzniku knihy podíleli. Každý obdržel sklenku dětského šampáňa, kterým si připili. Než došlo k slavnostnímu přípitku, každý něco knize přál. Ti nejmladší ji přáli, aby se hodně četla a ti, kdo ji budou číst, aby v ní našli vždy to, co právě potřebují. Paní Brunclíkovou si přála, aby kniha nebyla osamocena a aby se jí narodil bratříček, pod názvem Můj atlas Evropy. Pán ilustrátor si přál, aby kniha nebyla dlouho jako nová. To znamená, aby nám všem sloužila. A pak již následoval slavnostní přípitek a tím kniha byla pokřtěna. Po tomto aktu přišla řada na podpisování knih a pamětních kartiček. Kdo byl hotov, mohl začít pracovat na prvních příspěvcích Mého atlasu Evropy. Kolem poledního pomalu končíme, loučíme se s milými hostiteli z nakladatelství Albatros a odcházíme na cestu zpět. Po návratu do školy jdeme se svými zážitky podělit k paní ředitelce a předáváme ji naši knihu. Knihu, kterou vytvořily děti pro děti. Přislíbili jsme jí, že i nadále bude pokračovat v našem započatém díle, v naší literární a výtvarné činnosti. Paní ředitelka ocenila naši práci a velice si jí váží. A pak již odcházíme každý za svým. Někdo již domů, někdo do družiny či klubu. Ve školní družině vyprávíme i ostatním, co jsme dnes prožili. A tak uvidíme, zda se někdo z nás dostane do druhého dílu knihy Můj atlas.

no images were found

Pěvecká soutěž SuperStar se stala oblíbenou soutěží dětí školní družiny i klubu. Každým rokem v měsíci listopadu probíhá tato soutěž. Rok od roku se zvyšuje počet vystupujících mladých talentů.

1. 11. 2017 a děti školní družiny a klubu dnes mají napilno. Vždyť za malou chvíli to všechno vypukne. Scházíme se všichni ve školní družině druhého oddělení a krátce po třinácté hodině zahajujeme dnešní SuperStar 2017. Nejprve si musíme zvolit diváckou porotu, která bude v letošním ročníku pracovat ve složení: Jakub Dušek, Alexandr Henč, Elizabeth Kinská, David Toman, Matyáš Málek a Eliška Jechová. K výsledkům dětské poroty přibydou i body poroty odborníků, která je složena z vychovatelek školní družiny. A než začne celá soutěž, za doprovodu hry na kytaru se s paní vychovatelkou Martinou musíme rozezpívat. Čtyři písně postačí a jdeme na to. V letošním roce se zúčastnilo 41 soutěžících a bodové hodnocení bylo tak vyrovnané, že nakonec rozhodlo bodování vychovatelek. V soutěži zpívali jednotlivci, ale i třeba dvou členné skupinky. A jak to v závěru všechno dopadlo? Zde jsou výsledky:
Porota vyhodnotila pouze první místa. Soutěžící získali 30 bodů. A kdo tedy zvítězil?
Na prvním místě se umístila: Kateřina Žáčková a její sestřička Terezka, Matěj Voldán, Adélka Hlávková, Marie Hirnerová a Alžběta Langmajerová. Vítězové obdrželi malou odměnu. Všem účastníkům děkujeme a těšíme se na další ročník SuperStar 2018.

no images were found

Úterý 31. 10. 2017. Děti naší školní družiny a klubu se zúčastnily tak trochu strašidelných oslav spojených s Halloweenem. K těmto oslavám se naprosto hodí podzim s prodlužující se nocí, sychravým počasím a usínající přírodou. Předvečer Všech svatých nastává každý rok 31. říjena, kdy se na oslavu všichni připravují. Dlabou dýni se svíčkou anebo různými čarodějnickými dekoracemi. Na tento den jsme se připravovali i my. Někteří z nás si dokonce pořídili i masku.

Krátce po obědě odchází všechna oddělení školní družiny s doprovodem nejen svých vychovatelek, ale i praktikantek. Vždyť je přece úterý. Nastávající paní vychovatelky přišly taky v připravených maskách, aby byly příkladem svým svěřencům. A tak všichni společně odchází do Muzea Českého krasu, kde pro nás Dům dětí a mládeže Beroun, připravil zábavné odpoledne. Během pobytu v muzeu jsme prošli pěti stanovišti, na kterých jsme plnili různé úkoly. U vchodu do muzea jsme obdrželi na ruku svítící ochranné náramky. Procházíme do přízemí, kde je zatemněno. Na stěnách svítí pár světýlek a uprostřed nás vítá hrabě Drákula. Chtěl od nás, abychom sbírali papírové netopýry po zemi a ptal se nás, co všechno o netopýrech víme a známe. Potom postupujeme do patra, kde na nás čeká Bílá paní. Společně jsme spolu pohovořili o vlcích v ČR, co kdo o vlkovi ví. Odměnou jsme dostávali malé myšky. Po skončení jdeme dlouhou a strašidelně vyzdobenou chodbou po schodech ven před muzeum. Venku na nás čeká stezka zručnosti. Slalom, překážky, prolézání „žáby“, žebřík na zemi. Čtvrté stanoviště u muchomůrek bylo zajímavé. Strefujeme se do velké muchomůrky, potom šmátráme ve strašidelné bedně a hledáme v ní po slepu odměny. Páté stanoviště se nachází uvnitř muzea. Vcházíme do zatemněné místnosti, kde je šero a na nás tu čekají dvě čarodějnice s lektvary. Děti dělají kouzlo, kapaly lektvar z baňky na obrázek dýně a skvrny měnily barvy. Na úplném závěru se loučíme s pracovníky DDM, od kterých každý z nás dostal keramickou medaili. Odpoledne uteklo jako voda a velice se nám líbilo.

no images were found

Podzim si s námi opravdu hraje, ale vůbec mu nezáleží na tom, že my, máme podzimní prázdniny, a že si je chceme ještě užít. A tak děti školní družiny dnes počasí trochu zklamalo a vůbec jim nepřálo. Podzimní výlet do Brdatek po Naučné přírodovědné stezce jsme nemohli uskutečnit. A tak jsme zvolili jiný program.

Scházíme se dnes 27. 10. U školy již před osmou hodinou, ale v menším počtu. Všem je naprosto jasné, že dnešní výprava do Brdatek neproběhne. A co budeme dělat, když prší jako z konve. My si určitě poradíme. V osm hodin odcházíme do družiny. Co nás zde čeká? V první části dnešního dne se opět vracíme ke zvířatům, neboť včerejší výlet je dnes pro nás velkou motivací. Uvidíme pět příběhů zvířecích hrdinů, které se opravdu staly. Příběhy nám ukáží těžký život některých druhů zvířat. První příběh nám vypráví bobří dědeček Břetislav. Je to jeho příběh z dětství. Hovoří o rodičích, předcích, o místech, kde se narodil, kde byl a kam až se dostal. Vše se odehrává kolem vody a hlavně řeky Úhlavy. Od Nýrské přehrady, přes Švihov, Lužany až do Šlovic a konečně do Záchranné stanice v Plzni. Tam se Břetislav dostal jako malé mládě s velkou vodou. Druhý příběh byl o selátku Otík. Ten nás zavádí do Plzeňského kraje, představí nám celou jeho rodinu. Upozorňuje nás na nebezpečné jevy, jako jsou černé skládky a různé lidské stavby. Problematika je též spojena s odchovem mláďat v zajetí. Ve třetí části se seznamujeme s čápem Kamilem, který se vrací z Afrického zimoviště přes Plzeň, Stříbro až na své místečko v Boru u Tachova. Tady hnízdí se svou partnerkou Kamilou už několik let. Představí nám i hnízdní kolonii volavek popelavých či hnízdo čápa černého. Vypráví nám o historii Boru, o tom, jak se dostal a proč na hnízdo sloupu. Ukáže nám i výchovu mláďat, co mají čápi nejraději a co je pro ně důležité. Čtvrtý příběh nám ukazuje užovku obojkovou, popisuje nám svůj příběh, který se odehrává na jedné zahradě nedaleko Plzně. Zde byla Simona nechtěně, ale při tom vážně zraněna sekačkou při sekání trávy. Tím se dostala až do Záchranné stanice živočichů v Plzni. Pátý příběh je o vlaštovce Vlaďce, rodačce z Plzně – Újezda, ze statku rodiny Šusů. Vlaďka se provdá do jižních Čech pod hráz rybníka Rožmberk. Příběh je postavený na hnízdění vlaštovky obecné, nezapomíná ani na své sestřenky jiřičky a břehule.
Po zhlédnutí těchto příběhů proběhla malá svačinka a pak pokračujeme dál. Společně jsme si zazpívali při hře na kytaru několik písniček, zahráli si hru, kdy na písmeno z abecedy vymýšlíme různé druhy zvířat. Zbyl i čas na to, abychom si trochu pohráli. Přesto jsme však doufali, že přestane pršet a my vyjdeme alespoň na chvíli ven. Nestalo se tak, ale nám to nevadilo. I dnešní den jsme si užili trochu jinak, netradičně. Opět se nám dostalo mnoho zajímavostí a mnoho nových informací, které jistě můžeme uplatnit i ve školní výuce. Dopoledne uteklo velmi rychle a my se loučíme a s rodiči odcházíme domů. Podzimní prázdniny pro nás skončili a my si je opravdu užili.

no images were found

Ryze podzimní počasí, které vládne poslední dny měsíce října a k tomu ještě i podzimní prázdniny našich školáků. Některé děti je tráví s rodiči ještě na chalupě, jiní zůstávají doma u počítače či sledují televizi. Ale děti naší školní družiny a klubu si je ještě užívají v přírodě. Vždyť zima bude hodně dlouhá.

Je čtvrtek 26. 10. První den podzimních prázdnin a děti naší školní družiny a klubu si naplánovaly výlet do Minizoo v Malé Chuchli. Je osm hodin a my odjíždíme autobusem do Prahy Malé Chuchle. Téměř po hodinové jízdě vystupujeme na benzinové pumpě v Malé Chuchli a pěšky odtud odcházíme na místo srazu k Chuchelskému háji, kde na nás již čekají pracovníci ze Střediska ekologické výchovy Lesů hlavního města Prahy. Po krátkém přivítání se vydáváme do Zookoutku Malá Chuchle, nebo též malé lesní zoo či minizoo. Ta byla zřízena u hájovny v Chuchelském háji v roce 1999. Cesta na vrcholek ubíhá velmi rychle, cestou pozorujeme přírodu, poznáváme stromy a seznamujeme se s okolím. Na vrcholku na vlastní oči již vidíme minizoo, kde se nacházejí zvířata jak ve volných výbězích, do nichž je možno nahlížet z vyvýšených ramp, tak v klecích. Zoo se specializuje hlavně na české druhy, jako jsou mufloni, daňci, divoká prasata, liška či rys ostrovid. Rozdělujeme se na dvě skupiny a procházíme místo od místa a seznamujeme se se zvěří. Získáváme nové odborné názvy a opakujeme si některé věci, které již známe. Nechybí ani myslivecká mluva. Krom toho sledujeme život sýčka, výra velkého, sovy pálené, bažanta stříbrného, bažanta zlatého, ale i bažanta královského. Krom toho můžeme vidět rozdíly mezi krkavcem, havranem a vránou. Sledujeme nutrii, psíka mývalovitého, lišku obecnou, tchoře, kunu a další živočichy. Ovšem největší zážitek pro nás pro všechny byla návštěva přímo ve výběhu u daňků a muflonů. Zajímavá byla i návštěva v ohradě divokých prasat. Sledujeme jejich krmení, někteří z nás i našim zvířatům mohli dát něco k snědku přímo z ruky. Zpočátku trochu ostychu, ale zvířata si na nás velice rychle zvykla. Věřte či nevěřte, doba pobytu v minizoo tak rychle utekla, že najednou bylo poledne a my se musíme rozloučit. Ani se nám nechtělo domů. Počasí nám vydrželo, nepršelo a nám se v hlavičkách honí tolik informací a tolik zážitků, že naši rodiče budou mít co poslouchat. Možná nám budou i závidět.

no images were found

Halloween je anglosaský lidový svátek, který se slaví 31. října. Je to vlastně den před křesťanským svátkem Všech svatých, z jehož oslav se v Irsku vyvinul. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem „Koledu, nebo vám něco provedu.“ Děti koledují o sladkosti.

Tradičními znaky Halloweenu jsou vyřezávané dýně se svíčkou uvnitř. A proto dnes děti ve druhém oddělení školní družiny se vrhly do dlabání dýně, aby si ji alespoň trochu užily. A tak téměř celou hodinu děti v oddělení školní družiny dlabaly a vyřezávaly jednu dýni, aby tak trochu byla podle jejich představ. Pak se ještě vrhly na ztvárnění Halloweenských znaků výtvarným uměním. Vzniklo tak několik obrázků. Kromě toho dalším naším úkolem bylo vymyslet pohádku k svátku Halloween. Zde pracovaly děti ve skupinách, někteří i samostatně. Krom hlavního znaku, kterým je vyřezaná dýně se svíčkou uvnitř, jsou to dále duchové, čarodějky, černé kočky, košťata, oheň, příšerky, kostlivci, sovy a výři. Typickou barvou je černá a oranžová. V České republice nejde o tradiční svátek, ale svátek převzatý, který hlavně u dětí je velmi oblíbený. A tak i my v družině jej tradičně slavíme.
Období podzimu je dobrým motivačním prvkem pro činnost dětí. Ve třetím oddělení vyráběly děti podzimníčky z barevného listí, ve školním klubu děti vyráběly sovy z přírodního materiálu a šišek. Podzim nám dává opravdu mnoho inspirací pro činnost. Vyvrcholení však bude až 31. 10., kdy se děti zúčastní Halloweenského odpoledne v Muzeu Českého krasu.

no images were found