ZŠ Beroun – Závodí

Dne 9. června 2017 probíhal v areálu Kempu Beroun Na Hrázi Den bezpečí. Od rána devíti hodin do čtvrté hodiny odpoledne se na programu krom města podílely složky integrovaného záchranného sboru – hasiči, policie města, ale i státní, Červený kříž, záchranka, dům dětí a mládeže, a ještě další instituce a organizace. Prostě Kemp Na Hrázi byl plný. V dopoledních hodinách navštívily Den bezpečí školy i školky. Odpoledne pak rodiče s dětmi, ale my. A tak naše děti si Den bezpečí užily opravdu skvěle.

Po obědě se děti školní družiny i klubu opět vracejí na místo v Kempu Na Hrázi, kde pokračuje Den bezpečí. A všichni se opravdu moc těší na to, že zopakují nejen různé úkoly na stanovištích jednotlivých zúčastněných složek, ale že se budou moci více seznámit s tím, co v dopoledních hodinách nestihly. Největší zájem byl o nárazový moment při havárii auta, otáčení auta, které havaruje a začne se kutálet z kopce. Zájem dětí byl i o složku zdravotní, kdy děti mohly vyzkoušet nepřímou masáž srdce, nejprve u Červeného kříže na zemi, a pak i u záchranky, kde člověk ležel na lehátku v sanitce. Hezká podívaná byla i ukázka výcviku psů různých plemen, výcvik členů městské policie. My jsme si odpoledne užili i svezení motorovým člunem hasičů po Berounce. Perfektní byla i ukázka veškeré techniky, kterou Integrovaný záchranný sbor užívá – od motorek, aut až po velké hasičské vozy. Ovšem nejvíce se líbilo v dopoledních hodinách přistávání vrtulníku na plochu, ze kterého vyskočila zásahová jednotka se psem, aby zneškodnila delikventa, který střílel. Přes krásné počasí a velké vedro jsme si dnešní den opravdu užili. Turistický kroužek měl ještě výhodu zde pobýt až do úplného konce, ale nám to moc nevadilo. Po příchodu zpět jsme zůstali na dvorku, posvačili a pak si zahráli hru, vodní bomba. A abychom se trochu zchladili, paní vychovatelka nás i postříkala. Chvíli si odpočali a pak si zahráli s míčem.

no images were found

7. červen 2017. Končí 7. ročník Týdne čtení dětem. Končí ale i u nás ve školní družině a klubu. Překvapení určitě bude pro všechny velmi příjemné. Vždyť po celý měsíc jsme si u nás vyprávěli o spisovateli Františku Nepilovi jako o spisovateli a scenáristovi. Narodil se v Hýskově nedaleko od Berouna, v rodině zedníka. Jako dítě vyrůstal ve Svatém Janu pod Skalou a na samotě ve Výbrnici u Nižbora. Potom se rodina odstěhovala do Prahy a tady pan Nepil maturoval. V roce 1969 nastoupil do redakce pro děti a mládež v Československém rozhlase. Od roku 1972 se plně věnoval spisovatelskému povolání. Přispíval do několika časopisů pro děti a mládež. František Nepil psal nejen pro dospělé, ale svou spisovatelskou činnosti přenesl i do mnoha knih pro děti.

Je něco málo před třináctou hodinou a děti školní družiny a klubu pospíchají do družiny druhého oddělení. Vždyť mají dnes to jedno velké překvapení. Nemohou se dočkat, aby zjistili, co se bude dít. A jaké to překvapení, když při příchodu do družiny vidí osobu pro ně neznámou. Usedají a sledují, co bude následovat. Po krátkém úvodním slovu mezi sebou srdečně vítají potleskem paní Helenu Mevaldovou. Proč právě tuto paní? Paní Helena Mevaldová je dcerou pana Františka Nepila, o kterém jsme si letos tolik hodně povídali. Připomínáme si poslední den 7. ročníku Týdne čtení dětem, který zakončujeme touto vzácnou návštěvou. Paní Mevaldová se ujala slova a připomněla stručně něco málo o svém tatínkovi. Ten prý byl velice hodný člověk a ona si ho velice vážila a dodnes váží. On ji nedokázal potrestat, on se na ní pouze mračil a to bylo největší zlo, které mohlo existovat. Tak poznala, že se tatínek na ni zlobí. Proto se vždy snažila nad sebou zamyslet a udělat všechno pro to, aby se nehněval. Sama říká, že si nepamatuje, že by byla zlobivé dítě. A pak již vše vypuklo. My jsme zavzpomínali na knihy, které František Nepil psal pro děti. A protože se jedná o čtení dětem, paní Mevaldová přinesla knihu Pohádky z pekelce, kde se nachází i pohádka O kropenaté slepičce, která se učila zpívat. Stejná pohádka se nachází i v knize, v novém Pohádkovém světě Františka Nepila. Tato pohádka patří k nejoblíbenějším pohádkám paní Mevaldové. A tak nám ji přečetla a my ani nedutali a jenom poslouchali. Po přečtení dochází k další části, kdy vznášíme dotazy na paní Mevaldovou a ta se snaží nám na vše odpovědět. Bylo tolik dotazů, že jsme se všichni divili. Některé dotazy byly i záludné a paní Mevaldová musela i trochu přemýšlet. Záludné dotazy nejen na knihy, jednotlivé pohádky, ale i na život pna Nepila a jeho vztah k dceři Helence. Asi po hodině jsme vyčerpali všechny dotazy a s paní Mevaldovou se rozloučili. Příjemné odpoledne, které jsme strávili s takovou osobností. Paní Mevaldové předáváme naše ilustrace ke knihám či pohádkám její otce Františka Nepila, ale i drobné vlastnoruční dárečky. Přejeme jí hodně zdraví a těšíme se, že se zase někdy sejdeme. Jistě to nebylo setkání poslední. A tak jsme u nás zakončili Týden čtení dětem. Nejcennější pro nás bylo věnování „při vzpomínce“ do dvou knih pana Nepila – Pohádková lampička a Pohádkový svět Františka Napila, které napsala a podepsala jeho dcera paní Helena Mevaldová. Moc a moc děkujeme.

no images were found

Děti školní družiny a školního klubu si dnes 6. 6. 2017 užijí dalšího odpoledne v rámci Týdne čtení dětem. Kromě četby z knih Františka Nepila, ilustrace jeho pohádek také proběhla kvízová soutěž.

Jsme po obědě a odcházíme do školní družiny, kde pro nás paní vychovatelky opět připravily překvapení v rámci projektu Týden čtení dětem. Protože naši nejmenší prvňáčci museli čekat na své starší kamarády, využili jsme toho a první a třetí oddělení shlédlo několik pohádek z knihy Františka Nepila „Já Baryk“. Ve třináct hodin se scházíme všichni ve školní družině, rozdělujeme se opět do skupin jako vždy a jdeme soutěžit. Tentokrát třiceti otázkový pohádkový kvíz čekal na svého vítěze, Pohádky byly různé, ale klasické české pohádky. A tak pro některé nebylo vůbec těžké odpovědět na otázku. Pak výsledky byly opravdu jasné. Na prvním místě skončila s třiceti body čtvrtá skupina. Druhá skončila druhá skupina s dvaceti osmi body, třetí první skupina s dvaceti sedmi a čtvrté místo patřilo skupině tři a získala 26 bodů. Jak je vidět, souboj byl opravdu vyrovnaný a chybělo jen několik málo bodů. Po skončení soutěže se dáváme do další práce. Naším úkolem bylo namalovat ilustraci z pohádky Františka Nepila jakoukoliv technikou. První oddělení malovalo ilustraci Štuclinky a Zachumlánka, třetí oddělení malovalo vodníka z Vodnické pohádky z knihy Pohádková lampička, děti z ostatních oddělení malovaly Já Baryk, Pohádkový svět, Makový mužíček a další. Obrázky budou použity jako dárek zítra, kdy nás čeká poslední den Týdne čtení dětem, kdy máme slíbené velké překvapení. Tak my se již těšíme a uvidíme.

no images were found

Náhlé a nečekané překvapení se dnes nadálo dětem školní družiny a klubu. I dnes probíhal u nás 7. ročník Týdne čtení dětem, který však byl obohacen ve druhé části o trochu historie. Tak jsme ani nemuseli nic hledat v atlasech či starých válečných knihách.

Dne 5. 6. 2017 nás ve školní družině i klubu neočekávaně navštívil pan Patera, který přišel ve vojenské uniformě amerického vojáka, který se vylodil v Normandii za 2. světové války. Představil nám části stejnokroje a překvapilo nás, že byly některé ještě původní. Chlapce zaujaly hlavně zbraně, i když to byly pouze repliky. Byly to zbraně TOMPSN M1. Všechno jsme si mohli osahat a se vším se seznámit. A pak se začaly děti spontálně hlásit na dotazy týkající se života za 2. světové války, vojenského života a zbraní. Pan Patera děti upozornil na nebezpečí při nálezu zbraní a jejich součástí. Krásné dokončení dnešního dne nám přinesla beseda s panem Paterou, kterému děkujeme, že mezi nás přišel a vše nám krásně vysvětlil. Připomenul, že bychom neměli zapomínat na historii naší země, na lidi, které položili životy za naši svobodu, za naši budoucnost, abychom mohli žít v lepším čase a lepším životem než naši předkové.

no images were found

Pondělí 5. června 2017 a děti školní družiny a klubu se opět scházejí k dalšímu dni Týden čtení dětem. Tentokrát nás čeká odpoledne plné soutěží. Chcete vědět jakých soutěží? No přece pohádkových soutěží. Kdo by neměl rád pohádky! Hlavně ty české klasické.

Jsme po obědě a scházíme se na školním dvoře. Rozdělujeme se dle skupin, tak aby v každé skupině byly děti z jednotlivých oddělení. Co nás zde vůbec čeká? No přeci „Pohádkový kvíz“, který měl 16 otázek, na které jsme měli odpovídat. Mezi otázkami se nacházely i otázky z „Večerníčků“. Poté proběhla společná kontrola a zapsaly se první body. Kdo získal nejvíce? Plný počet bodů získala první skupina. To bylo radosti. A tak jdeme pokračovat dál. Nyní je před námi „Pohádkový kvíz č. 1“. Zde nemáme z čeho vybírat a tak musíme spoléhat na své znalosti. V osmi otázkách se dostáváme do pařezové chaloupky se skřítky, připomínáme si Sněžného muže, pohádku Smolíček Pacholíček, ale i čaroděje a věrného přítele krále Hyacinta I. Nejrychlejší skupina získává za rychlost deset bodů a za každou správnou odpověď přidělujeme další tři body. A kdo byl nejlepší v této soutěži? Nikdo by to do nich neřekl, ale byla to skupina čtvrtá. A tak chvilinka odpočinku a jdeme do dalšího souboje. Kdo bude mít tentokrát nejvíce bodů? Necháme se překvapit. V prostoru školního dvorku se nachází deset kartiček, na kterých je napsána správná odpověď vždy na jednu otázku. Kartička je označena jedním písmenem z naší abecedy. A tak nyní jdeme do štafetového souboje, kdy soutěží vždy dvojice z jednotlivých skupin. Na zadanou otázku musí najít správnou odpověď a k číslu otázky připsat písmeno. Připomínáme si ve štafetě například pohádky: Hrnečku vař, Ptáka Ohniváka, Perníkovou chaloupku, Šípkovou Růženku, Sněhurku a sedm trpaslíků, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Červenou karkulku, O Budulínkovi, Čert a Káča a Zlatovlásku. V této soutěži si nejlépe vedla třetí skupina. A jak to nakonec dopadlo? Tomu by nikdo nevěřil. Vítězem se stala čtvrtá skupina. A tak po vyhodnocení si chvilku odpočinem. A co čert nechtěl, stal se zázrak. V další části dnešního odpoledne nás čekalo neskutečně velké neohlášené překvapení. A tak se již těšíme, co bude následovat.

no images were found

Ve středu 24. 5. 2017 bylo ředitelské volno. Část dětí, které nebyly ve škole v přírodě, vyrazily na pěší túru do Svatého Jána pod Skalou. Počasí nám přálo, a tak krásná jarní procházka přírodou Českého krasu, se opravdu vyvedla.

Vyrazili jsme v osm hodin směr nemocnice. Po namáhavém výstupu až k Dubu na Herinkách, jsme se odměnili svačinkou. Aby nám cesta lépe ubíhala, zahráli jsme si pár her. Poslechli jsme si i ptačí zpěv a zkusili hádat, který pěvec ohlašuje jaro. Cesta do Svatého Jána pod Skalou byla poměrně rychlá, a tak nám zbyl i čas na místním hřišti si zahrát další hry například: Hádej, kdo jsem, na tichou poštu, na schovávanou. Seznámili jsme se s historií tohoto místa, podívali jsme se na pramen. Bohužel jeskyně byla zavřená. Po dvanácté hodině přijel autobus, kterým jsme se svezli do Hostíma a odtud nás čekala cesta za pokladem, kterou pro nás připravili naši starší kamarádi, kteří se vypravili na cyklostezku s patnácti minutovým náskokem nám chystali zajímavé úkoly. Na konci jsme našli bonbónový poklad schovaný v lomu u Kozla. Nejnáročnější byla cesta zpět, kolem Berounky až ke škole. Výlet se nám líbil a ředitelské volno jsme si náramně užili.

Jana Nováková, Martina Jerneková

no images were found

Konečně dnes se naše studánka dočkala svého odemčení. Je 2. června 2017. Sluníčko sice pálí, ale je přijatelněji. Proto děti školní družiny i klubu se vydávají konečně svoji studánku odemknout.

Krátce po třinácté hodině odchází děti školní družiny a klubu do blízkého lesa k nemocnici, aby konečně odemkly studánku a popřály jí jenom všechno to dobré. Právě nyní si uvědomujeme, co pro člověka, a vůbec pro celou Zemi znamená voda. Voda, tekutina, bez níž by nemohl existovat život. Pomalu a jistě se dostáváme do cíle, a scházíme ke studánce. Jaké překvapení pro Veverušáky, kteří před několika dny byli upravit okolí studánky, kde ještě odtékala voda. A dnes? Po vodě, která by měla odtékat, ani památky. Korýtko od studánky je suché. Proto jasně vidíme, jaký je nedostatek vody. Chvíli si povídáme, nasloucháme zpěvu ptáčků a pak i my si zazpíváme tu Berounskou studánku, kterou jsme se naučili minule. Relaxujeme ve stínu lesních stromů, pozorujeme okolí a pak již jdeme studánku odemknout. Slovy „Odemykám, odemykám studánku, abych měla vody do džbánku“, Maruška Hirnerová a Nikolka Ježková studánku zlatým klíčem opravdu odemkli. Vše se odehrálo za přítomnosti všech zúčastněných dětí z jednotlivých oddělení a klubu. Studánce jsme popřáli, každý sám za sebe a pak se s ní i rozloučili a odcházíme nazpět. Veverušáci si však ještě slíbili, že než odejdou na prázdniny, studánku ještě navštíví.

no images were found

Počátek června je ve školní družině i školním klubu ve znamení Týdne čtení dětem, které je součástí projektu Celé Česko čte dětem. Tento projekt je tradicí v naší družině i klubu a naše oddělení během roku se seznamují s různými dětskými knihami. Dnešní naše zahájení bylo tak trochu i spojené s oslavou Mezinárodního dne dětí.

Je kolem třinácté hodiny a naše oddělení odchází na společnou akci na Městskou horu, která nese název Cesta za pohádkou. Počasí nám přeje a lesopark na Městské hoře je pro akci jak stvořený. Cestou nás budou čekat úkoly, jež se budou vázat k různým pohádkám. A tak jak jsme všichni natěšeni, cesta nám rychle utekla a my se nacházíme před startem na cestu u pokladny v pomyslném hradě. Ihned po příchodu se nás ujímá pracovnice domu dětí, převlečená za zvonkovou vílu a vydáváme se na cestu. Po chvíli chůze se nacházíme na prvním stanovišti, kde na nás čeká Popelka. Naším úkolem je najít v nádobách se zrním a dalšími příměsi zlaťáky. Do startovní karty jsme obdrželi po splnění úkolu razítko a pokračujeme dál. Na dalším stanovišti musíme k sobě přiřadit dvě věci, jež spolu souvisí a patří k sobě. A tak kromě boty zde máme i myš, počítačovou klávesnici a mnoho dalších pomůcek. Po splnění opět razítko do karty a hurá dál. Třetí stanoviště nám poskytlo překážkovou dráhu, kterou jsme museli splnit, abychom získali další razítko. Skok do výšky snožmo přes tyčku, hod kroužků na cíl, proběhnutí slalomové dráhy, přeskok opět přes tyčku, proskákání panáka a jsme v cíli. Všichni jsme úkoly splnili a můžeme pokračovat. Cesta nás dovedla na stanoviště, kde naším úkolem je poznat houby a rostliny a určit jejich rodové jméno. I s poznáváním rostlin a hub jsme se vyrovnali a tak můžeme pokračovat dál. Na dalším stanovišti máme rozházené šroubky a matice a naším úkolem je spojit obě části k sobě. Naše zručnost se nyní projevila. Během chvilky bylo splněno. Po orazítkování kartiček pokračujeme dál a hledáme v určitém prostoru koláčky. Některé byly opravdu dobře schované, ale i s tímto jsme si poradili. A nyní již můžeme pokračovat do cíle, kde na nás čeká medaile domu dětí a sladká odměna. Pohádková cesta se nám líbila a nás již čeká jen cesta zpět. Teplo nás ubijí, a proto jdeme rychleji, abychom již byli v chládku na našem dvoře. Po návratu zpět následovala svačinka a v programu pokračujeme dál. Tentokrát jsme se věnovali četbě z knihy, Pohádkový svět Františka Nepila. Připomenuli jsme si jeho životopis, zavzpomínali na knihy, které napsal a které dobře známe. Někteří z nás tyto knihy vlastní a tak jsme se rozhodli, že si z nich uděláme výstavku. Pohádkový svět Františka Nepila dala dohromady jeho dcera, paní Helena Mevaldová. Jde o soubor jednotlivých pohádek z různých knih. Ilustrátorem je pan Adolf Born, který těsně po dokončení ilustrací k této knize, odešel do jiného světa. A tak šlo i o poslední ilustraci knihy. Po přečtení dvou pohádek z knihy jsme si ještě přečetli úvod do knihy, kde paní Mevaldová vzpomíná na svého otce a na všechno, co s ním prožila a jaký vůbec byl. Někteří z nás, když jsme skončili, se dali ještě do ilustrace pohádky, kterou jsme přečetli. A tak jsme vlastně zahájili Týden čtení dětem, jeho již sedmý ročník, který trvá od 1. – 7. 6. 2017. V průběhu tohoto týdne nás čekají ještě další aktivity.

no images were found