ZŠ Beroun – Závodí

Tradiční výtvarná soutěž na téma Požární ochrana očima dětí a mládeže je jistě u některých škol a mladých hasičů, součástí plánu činnosti v každém roce. Stejně je tomu i v naší školní družině a klubu. Letos však tato soutěž byla obohacena o část literární. Celou soutěž organizuje Okresní sdružení hasičů Beroun. Stejně jako v předešlých letech i letos jsme se jí zúčastnili a právě dnes je před námi její vyhodnocení.

Ani nikdo z nás netušil, že by se na školní družinu usmálo štěstí, a že by měla v řadách vyhodnocených i své zástupce. Vyhodnocení se konalo na Požární stanici Hasičského záchranného sboru v Berouně v 15 hodin. Na vyhodnocení dnes dorazila i Maruška Hirnerová, Lukáš Hána za školní družinu a Vanesa Ježková ze školního klubu na naší škole. V patnáct hodin vše začalo. Po úvodním slově dochází k posupnému vyhodnocení jednotlivých kategorií výtvarné i literární soutěže pod názvem Požární ochrana očima dětí a mládeže. V kategorii ZŠ 2 se na 1. místě umístila Maruška Hirnerová, na 3. místě Lukáš Hána. V kategorii ZŠ 3 se na krásném 3. místě umístila Vanesa Ježková ze školního klubu. Po předání diplomů a odměn jsme zjistili, že se soutěže zúčastnilo celkem 303 dětí, z 6 škol. A to ze 2 mateřských škol, 4 základních škol, 6 bylo zúčastněných SDH a 1 zájmový kroužek. Chtěla bych poblahopřát našim dětem, které se takto umístily a všem ostatním, které se na soutěži též podíleli poděkovat za účast, a věřím tomu, že v příštím roce to bude ještě lepší. Po vyhodnocení celé soutěže předala Maruška Hirnerová, Vanesa Ježková a Lukáš Hána zástupci HZS Beroun malou pozornost jako poděkování všem hasičům, za jejich náročnou práci, kterou je ochrana našeho obyvatelstva před požáry, nebezpečnými vlivy a přírodními katastrofami. Vždyť zítra 4. 5. slaví všichni hasiči svůj svátek, svátek sv. Floriana. Dárkem byl soubor povídek, kterými děti hasičům z Berouna připomněly jejich výjezd na záchranu osob dne 5. 4. 2017. V ten den v naší družině jsme vítali jaro a vhodili tak Moranu Blaženu z lávky do Berounky. Netrvalo dlouho a z projíždějícího vlaku kdosi telefonoval hasičům, že na Berounce pluje utonulý člověk. Ne, nebyl to člověk, byla to naše Morana Blažena. Hasiči je pomocí člunu vylovili a na stanici den před vyhodnocením soutěže upálili. Proto už není zima a bylo krásné sluneční počasí. Snad již nyní se trochu ohřejeme a s Paní Zimou skoncujeme. A pak již odcházíme na prohlídku vozového parku, i když mezi auty chybělo několik vozů. Při naší přítomnosti na stanici byl totiž i výjezd k události. A tak jsme zde viděli opravdu všechno, jak to u hasičů chodí.

no images were found

Tradiční akce dětí naší školní družiny a klubu, jako celodružinové akce se soutěží. Vítání ptačího zpěvu navazuje na tradici založenou v roce 1983 v Birminghamu, kde místní ornitologové přišli s nápadem, přivítat vždy první neděli v květnu přicházející jaro. A tak se akce dostalo až do Evropy a „Vítání ptačího zpěvu“ se tak stalo nejmasovější akcí mezi ornitology. ČOS organizuje tuto akci od roku 1992. Do tohoto projektu se zapojila i naše školní družina. Vždyť probouzející se příroda zjara nám má co nabídnout. Vždyť vezměme jen hlasitý zpěv ptáků po ránu, než odcházíme do školy.

A tak letos s denním zpožděním se děti školní družiny a klubu zapojily do Vítání ptačího zpěvu. Počasí nám nějak nepřálo, takže ani procházka po blízkém okolí nebyla možná. Nám to ovšem nevadilo a sešli jsme se ve školní družině 1. oddělení. Nejprve po krátkém úvodním slově vychovatelky Lucie Heroutové jsme shlédli film „Ptačí svět“. Ukázka některých druhů ptáků, jejich zpěv či řev, jejich prostředí, ve kterém žijí. Po filmu následovala první část soutěže. K osmnácti obrázkům s různými druhy ptáků jsme měli napsat jejich rodové a druhové jméno, pokud jsme jej znali. Družstva byla opět spravedlivě rozdělena podle skupin jako v jednotlivých odděleních. Některé druhy pro nás byli docela lehké, ale některé nám daly hodně práce. Ale shlédnutý film nám mnohdy pomohl. Ve druhé části soutěže jsme poslouchali hlasy ptáků, které jsme pak zařazovali k druhům ptáčků. I tato část soutěže byla pro některé náročná, ale víc hlav, víc ví, tak jsme dali odpovědi dohromady. Po skončení jsme si soutěžní archy vyměnili a začali jsme hodnotit. Za každou správnou odpověď jsme mohli získat bod, takže celkem za odpověď i s přiřazeným hlasem tři body. Pak se body sečetly a určilo se pořadí nejlepších. A jak to nakonec všechno dopadlo?
1. místo – 3. skupina – 48 bodů
2. místo – 4. skupina – 37 bodů
3. místo – 1. skupina – 33 bodů
4. místo – 2. skupina – 26 bodů
Za svoji práci jsme získali malou odměnu.

no images were found

Občanský spolek Lidice uskutečnil v sobotu 29. 4. 2017 pietní shromáždění u Památné Lidické hrušně. Vždyť právě letos uplynulo 10 let, kdy Lidická hrušeň byla vyhlášena Památným stromem. A proč také ne! Ten strom, jakožto němý svědek lidické tragédie přežil a dodnes si „pamatuje“ všechno, co se kolem něj dělo. Vždyť i letošní motto, nám napovídá.
„Hrušeň si pamatuje poslední chvíle Lidických i obce samotné…“
Na toto shromáždění byla pozvaná i vedoucí vychovatelka školní družiny.

Je 14 hodin a u Památné Lidické hrušně se shromáždili lidé i děti, které si přišli připomenout nejen Lidickou tragédii, ale i deset let od vyhlášení Lidické hrušně Památným stromem. Vedle zdejších občanů se zde sešla i široká veřejnost, umělci a pozvaní hosté, včetně libereckého dětského sboru „Severáček“ pod vedením paní Silvie Pálkové. Po krátkém úvodním slově pana Nešpora, předsedy Občanského spolku Lidice se ke slovu dostává dětský pěvecký sbor „Severáček“. Ten toto shromáždění obohatil o dvě krásné písně. Po ukončení zpěvu se dostává ke slovu známý dokumentarista pan Stanislav Motl, který nám stručně přiblížil Lidickou tragédii včetně příběhu Lidická hrušeň.
„Hrušeň v roce 1940 zasadila Anna Peková se strážníkem Vanderlem. Hrušeň je výjimečná tím, že 10. červen 1942 jako jediný strom přežila vyhlazení vesnice nacisty. Během této doby německé oddíly srovnaly obec se zemí a všechny stromy vytrhaly z kořenů, aby se již nikdo nedozvěděl, kde Lidice stály. Jedna z detonací při odstřelování kostela ulomila mladému štěpu korunu. To vidíme i na kmeni hrušně dosud. Nacisté pak zřejmě považovali strom zasypaný sutinami za zničený, a tak jej nechali být.“
O památný strom se stará Občanské sdružení Lidice, které vytváří sbírku uměleckých děl s námětem hrušně. Tato výstava pak putuje po naší republice. O této akci jsme se dověděli i my ve školní družině díky paní Šímové a panu Nešporovi. Chvíli jsme nad prací přemýšleli, ale pak se do činnosti zapojily děti ze všech oddělení družiny i školního klubu. Všem bylo naprosto jasné, že výtvory našich dětí se nemohou vyrovnat obrazům umělců, kteří jej do sbírky darují. Naši Veverušáci – děti 2. oddělení školní družiny krom obrázků vytvořily i Čtvero roční období hrušně z korálků.
Po skončení shromáždění u hrušně odchází většina účastníků do Oázy – domu, pro seniory. Zde Občanské sdružení Lidice a Oáza zahajují vernisáž výstavy uměleckých děl na téma Lidická hrušeň. Odpoledne zpříjemnilo další vystoupení Severáčku z Liberce, kterému pan Nešpor děkuje za jejich krásné vystoupení. Pak přistupujeme k dalšímu programu, kde jednotliví umělci představují svá díla. Jim pak pan Nešpor srdečně děkuje a těší se s nimi na další spolupráci. Jaké bylo překvapení, když se poděkování dostalo i nám, dětem školní družiny. Vždyť Čtvero roční období hrušně z korálků se taky nachází na této výstavě. Byli jsme velmi překvapeni, neboť všichni ti, kdož viděli umělecká díla, by nehledal mezi nimi práci našich dětí. A tak Veverušáci mají opět krásný úspěch. Za nás za všechny děkujeme panu Nešporovi a paní Šímové, že dokáží mezi umělce přijmout i naše malé umělce z řad dětí. Po oficiálním zahájení výstavy si každý může prohlédnout jednotlivá díla, která opravdu stojí za to vidět. A tak pokračování Lidické hrušně, která započala 25. 4. 2017 v Berouně – Závodí, jako 20. dcera, má ještě další pokračování dne 29. 4. 2017 na slavnostním shromáždění v Lidicích. Velmi bychom si přáli, aby dnešní děti nezapomněly na události roku 1942, přestože ještě nebyly na světě a o to více si vážily dnešní doby bez útrap. Obě tyto akce jsou pro nás zavazující a já si osobně myslím, že v nastaveném duchu budeme i dál pokračovat.

no images were found

25. duben 2017 zůstane nezapomenutelným dnem pro nás pro všechny žáky školy, ale i pro občany Závodí. Právě dnes se dostalo, zdejšímu parku na Závodí velké cti, že jsme si tu mohli zasadit Lidickou hrušeň – dítě maminky hrušně z Lidic. Aby se tomu tak mohlo stát, musíme poděkovat panu Nešporovi z Lidic a paní Miluši Šímové, která nás o této akci informovala. Poděkování patří i našim družinovým a klubovým dětem, které v závěru loňského roku tuto hrušeň výtvarně ztvárnily. Pak následovala chvilku čekání a za nedlouho se ozval pan Nešpor s tím, že by si děti na Závodí, mohly zasadit jednu dceru Lidické hrušně. Od návrhu ke skutečnosti uplynulo pár měsíců.

Škola, na Závodí, se může pochlubit svým unikátem. Před školou jsme dnes 25. 4. 2017 mohly zasadit jednu dceru Lidické hrušně z dosavadních již dvaceti dcer. Před jedenáctou hodinou ke škole přichází pozvaní hosté – pan Antonín Nešpor z Občanského spolku Lidice se svoji ženou Pavlou, paní Miluše Šímová, která má s naší školou srdečnou spojitost a která nám o akci pověděla, paní Marie Šupíková, která jako desetileté dítě přežila Lidickou tragédii, paní Marcela Kalibová též z Občanského sdružení Lidice. Mezi dalšími hosty byli: starosta města Beroun – Mgr. Ivan Kůs, Ing. Michal Mišina – místostarosta města Berouna, Alena Meszárosová a pan Antonín Langmajer z Českého svazu bojovníků za svobodu, Mgr. Jitka Soukupová – tisková mluvčí, z Berounského regionu pan Zdeněk Zůna. Po úvodním slově paní ředitelky Mgr. Hany Kozohorské, která mezi námi přivítala naše milé hosty. Jim předala pamětní list, zástupce dětí kytičku a zástupkyně ředitelky Mgr. Hana Řeřichová malou pozornost od dětí. Potom se ujala slova žákyně naší školy Valentina Dolková, která zarecitovala báseň Jaroslava Vrchlického „Stromy“. Poté se ujal slova starosta města Mgr. Ivan Kůs. Ten ve svém vystoupení zhodnotil stručně naši školu a ocenil práci naší paní ředitelky. V jeho projevu zazněla i slova o budoucnosti naší školy. K slavnostnímu dopoledni přispěl i svým krátkým vystoupením pěvecký sboreček „Kecky“ pod vedením Jaroslavy Dušilové. Po sboru vystoupil taneční kroužek školní družiny pod vedením Jany Novákové a vystoupení dětí 2. oddělení školní družiny a školního klubu pod vedením vychovatelky Miroslavy Pacákové. Po dětském vystoupení se slova ujal pan Antonín Nešpor, předseda Občanského spolku Lidice. Stručně pohovořil o tragédii Lidic ale i o dnešní akci v Berouně – Závodí, kdy společně s našimi dětmi zasadil v parku před školou Lidickou hrušeň, jako symbol naděje. Pohovořil o tom, že jde o odnož Lidické hrušně, která zcela náhodou přežila tragédii Lidic, i když byla zlomena. Ona jediná se zachovala. Jinak Lidice byly srovnány se zemí včetně stromů. Připomenul, že pevně věří, že děti naší školy se o tento unikát budou starat a že ji budou chránit. Vždyť strom si pamatuje, tak jako si pamatuje Lidická hrušeň, když kolem ní chodily děti do školy. Vždyť i u nás si hrušeň bude pamatovat všechno, co děti dělají. Stojí proti škole a kolem ní děti také chodí. Při sázení stromku ještě děti zazpívaly píseň, Jaro dělá pokusy. Lidická hrušeň je na místě, a my se pomalu loučíme. Delegace dětí z jednotlivých tříd odchází v doprovodu učitelů, děti z družiny a klubu odchází se svými vychovatelkami do tříd, aby mohly pokračovat ve vyučování. Pro děti 6. a 7. tříd program ještě nekončí. V těchto ročnících ještě proběhnou besedy s paní Šupíkovou a panem Nešporem. Vždyť všichni by si měli uvědomit, co se v Lidicích odehrálo, nikdy by na tuto tragédii neměly zapomenout. Proto bychom si všichni měli vážit doby, ve které dnes žijeme.

no images were found

Jednou z tradičních akcí naší školní družiny a klubu bývá „Čarodějnické odpoledne“. Tentokrát jsme se zúčastnili tohoto odpoledne na Městské hoře, kde akci pořádal Dům dětí a mládeže.

Je 28. 4. 2017 a děti školní družiny a klubu mají před sebou „Čarodějnické odpoledne“, které se koná na Městské hoře. Kolem třinácté hodiny odcházíme, i když do poslední chvíle nikdo z nás nevěděl, co bude. Pokud by pršelo, nejdeme nikam. Pokud přestane, jdeme. Ano! Přestalo, a tak se odchází. Cesta netrvala dlouho, neboť chladné počasí nás hnalo dopředu. Ale i touha si zasoutěžit byla velká. Dorážíme na Městskou horu, a již zdáli vidíme, jak se zde sem a tam objevují čarodějnice. Dostáváme se na trasu, kde je pro nás připraveno pět disciplín. Na prvním stanovišti, kde se nachází čarodějnická laboratoř, děláme mléčnou duhu. To je skvělé, a ty barvy. To je príma. A při tom velmi jednoduché. Plnotučné mléko a potravinářské barvy dokáží udělat zázrak. Kdo by to kdy tušil. A tak po splnění disciplíny odcházíme dál. Na druhém stanovišti poznáváme zvířátka a zjišťujeme, do čeho nás může čarodějnice proměnit. Sledujeme zde i vývoj hmyzu. Zajímavé stanoviště, ale my pokračujeme dál. Na třetím stanovišti nás čeká super čarodějnická dráha. Jde o překážkovou dráhu, při které jsme se docela dobře zahřáli. Běh, průchod provázkového bludiště, skoky do kruhů, skok vysoký a to ještě na kopci. Po splnění nás čekala odměna a my pokračujeme dál. Velmi lákavé bylo čtvrté stanoviště nazvané „čarodějnická kuchyně“. Dnes se tu vařil oční guláš, který se musel doplnit též o nějaké to maso. Masem jsme však rozuměli nějaké ty hmyzové potvory. Po splnění úkolu pokračujeme na páté stanoviště a to na čarodějovu střelnici. Zde si vyzkoušíme, jaké je to si zastřílet z kuše. Užilo se tu legrace, i když bylo chladno, ale nepršelo. A střílení z kuše, to byl zážitek. A to je již pomalu konec. Na každém stanovišti jsme obdrželi za splnění odměnu a nyní se již vracíme do cíle. Obloha se zatahuje, tak doufáme, že to ještě stihneme se vrátit do školy suchý. Než vyrazíme na cestu zpět, ještě proběhneme prolézačky a zdejší atrakce a jdeme. Vracíme se všichni, nikdo z nás neuletěl, nikoho si na Městské hoře čarodějnice nenechaly.

no images were found

18. duben je vyhlášen jako Mezinárodní den památek a sídel. UNESCO vyhlásilo tento den v roce 1982. Všichni se snaží o zvýšení povědomí o památkách a památkové péči. I děti ze školní družiny si tento den připomínají. S malým zpožděním si jej dnes 21. 4. 2017 připomenuly děti z 2. oddělení školní družiny, kdy navštívily historickou budovu Jenštejnského domu, kde má sídlo Muzeum Českého krasu.

Je krátce po třinácté hodině a Veverušáci se se zpožděním vydávají do Muzea Českého krasu. Nejde pouze o současnou expozici výstavy Fenomén Igráček, ale i o celkovou prohlídku muzea, zejména její přírodovědné expozice. Na počátku se nás ujímá průvodce pán Zápotocký, který nám velice krásně vysvětlil všechno to, co se v muzeu nachází. Nejlepší ze všeho byly ty jeho hádanky. Některé opravdu s přehledem jsme zodpověděli. Ovšem ze všeho nejvíce jsme se všichni těšili na výstavu Fenomén Igráčka, který pomalu a jistě bude končit. Seznámili jsme se s jeho historií, současností, vývojem a výrobou. Tato výstava je především věnována dětem, ale i jejich rodičům, kteří s Igráčekem vyrůstali. První figurka zedníka vznikla v roce 1976 a po něm následovaly další profese. Výstava nám ukázala figurky ze 70. a 80. let, ale i současnou tvorbu, která je doplněna o řadu moderních prvků. Ze všeho nejvíce jsme se v závěru těšili na to, až si budeme moci vyrobit svého vlastního Igráčka. Pracovnice muzea, která má na starosti tuto výrobu, nás seznámila s tím, co všechno se dá vytvořit, jaký zde máme materiál, a když bude potřeba, je nám k dispozici. A tak hurá, jdeme vyrábět. Po krátké době vznikají krásná díla vytvořená našimi ručičkami. Ovšem čas se krátí, a my se loučíme s muzeem. Odcházíme do školy a pokračujeme v naší činnosti.

no images were found

Den Země je den věnovaný Zemi, který si každoročně připomínáme 22. 4. V současnosti při oslavách Dne Země jde ekologicky motivovaný svátek, kterým chceme upozornit lidi na dopady ničení životního prostředí. Vyhlášení tohoto dne sahá až do roku 1969. První Den Země byl slaven 22. 4. 1970 v San Francisku. OSN začalo tento svátek slavit až o rok později. V současnosti slaví Den Země více jak miliarda lidí ve 193 státech světa. Svátek slaví společně na celé planetě bez ohledu na původ, víru či národnost. O dva dny dříve tento svátek slavily i děti naší školní družiny a klubu, ale jeho zaměření bylo spíše na ochranu fauny a na bezpečnost lidí.

Sešli jsme se dnes 20. 4. Na školním dvoře, neboť se nám ukázalo i trochu sluníčko. A tak první část našeho soutěžního celodružinového zápolení proběhla venku. Soutěžní skupiny byly tvořeny spojením jednotlivých skupin z oddělení ŠD, včetně školního klubu. Prvním úkolem byl terčový závod v nalezení zvířete v jednotlivých větách. Děti hledaly zvířata na dvaceti kartičkách. Po 20 minutách jsme skončili a začala druhá soutěž. Zde děti poznávaly lesní zvěř, kterou můžeme potkat i v našem nejbližším okolí. Po deseti minutách opět končíme a jdeme na terčový závod v poznávání jednotlivých druhů zvířat. Po krátkém časovém úseku opět končíme a přistupujeme k dalšímu úkolu, kterým je poznávání stop zvěře. I s tímto jsme si docela poradili a odcházíme již zmrzlí do družiny. Tady opět pokračujeme. První část reprezentují z každé skupiny dvojice soutěžících. Jejich úkolem je vytvořit plakát na verše básně:
Kamarádi světa
Ať jsme bílí nebo černí,
Kamarádi buďme věrní.
Navzájem si pomáhejme,
Rádi se vždy spolu mějme!!!
Dětem se podařilo vytvořit velice zdařilé obrázky. Závěrečné hodnocení bylo těžké a bodově těsné. Další dvojice soutěžících z jednotlivých skupin soutěžily ve hře pexeso, na motivy bezpečného chování. Zbytek dětí z jednotlivých skupin pak pokračoval v dalším boji. Každá skupina si vyzvedla balíček malého pexesa o deseti kartičkách, kde děti měly dát dohromady to, co k sobě patří. Na obrázcích byla zvířata a k nim děti měly přiřadit kartičku, která pod lupou ukazovala podrobněji určitý detail. Zpočátku to vypadalo na vyrovnaný boj. Po skončení se překontrolovalo složení obrázků, družstva se posunula a plnila další úkoly. Když tak prošly všechny skupiny čtyři stanoviště, spočítaly se body a připravovalo se vyhodnocení. Poslední úkol byl pro všechny stejný. Měli jsme vytvořit přání ke Dni Země ve veršované podobě. Zde je nejlepší veršík, který danou situaci vystihuje a vytvořila jej 4. skupina.
Milá Země
Den Země slavíme,
hezky se bavíme.
Země je travnatá,
od trávy střapatá.
A to nebe krásné,
doufáme, že nevyhasne.
Země je kulatá,
a ne hranatá.
V úplném závěru se představili i soutěžící se svými obrázky, spočítali jsme body a vyhodnotili. A jak to tedy dopadlo?
1. místo – 3. skupina
2. místo – 1. skupina
3. místo – 2. skupina
4. místo – 4. skupina
Každá skupina obdržela malou odměnu a my se pomalu loučíme. Tak ať se naší planetě Zemi daří!!

no images were found

V tento den začaly dětem „Velikonoční prázdniny“. Uzavřely se brány škol a děti mají volno před Velikonocemi. Ne jinak to je i u nás, ale s jedinou výjimkou. Děti školní družiny a klubu se již tradičně vydávají do Alkazaru. I dnes jsme se tam vydali, i když to zpočátku vůbec nevypadalo dobře. V noci pršelo, ale ráno již bylo po dešti a bylo celkem teplo. Přesto, že bylo všechno mokré, my se do Alkazaru opravdu vypravili.

Je osm hodin a my se vydáváme společně cestou od školy do známého cíle, kterým je lom Alkazar. Všichni se moc těšíme, neboť po deštivých dnech jsme i my měli strach, že budeme muset volit jiný program. A to by jistě nebylo ono. Přestože je chladněji než v předešlém týdnu, my jsme to zvládli. Cestou pozorujeme krásnou jarní přírodu. Obdivujeme kvetoucí stromy, určujeme je, posloucháme zpěv ptáků a hlavně se snažíme plnit podmínky projektu „Jaro ožívá“. Sledujeme, zda neuvidíme někde letět čápa, nebo vlaštovky. Po příchodu do cíle si připravujeme ohniště, abychom si mohli opéct naše špekáčky. Připravujeme ohniště, sháníme tyčky na opékání, hledáme suché dřevo. Po opečení vuřtíků máme výbornou svačinku, kterou si musíme vychutnat. Počasí nám zatím přeje, sem tam i prosvitne sluníčko, tak snad nám to i vydrží. Po svačině si jdeme zahrát několik her a potom se jdeme učit plést hodovačku. Letos ji všichni mít nebudou, neboť Velikonoce jsou déle než jindy a vrbové proutí je již zelené, proudí v něm míza a začíná se lámat. Tak jen tak jednu symbolickou hodovačku zvládneme. Hodovačka se zdařila, tak ještě musíme zdokumentovat. A hurá, jdeme ještě hrát hry. Po chvíli se obloha zatáhla a od Berouna bylo vidět, jak se žene mrak, ze kterého zcela určitě bude pršet. A také ano. Po chvíli se balíme a odcházíme, neboť déšť je na dosah. Ani jsme se pořádně nestačili seřadit a začal lijavec. Pláštěnky, a jdeme. Po několika metrech déšť přestává, ale my už se stejně vracíme. Velmi se ochladilo a některým by mohla být i zima. Asi v polovině cesty najednou zbystříme a co nevidíme. Nad Berounkou se prohání asi deset vlaštovek. Tak teď už snad to jaro opravdu přijde. Cestou stále pozorujeme přírodu, obdivujeme žlutě kvetoucí tařici skalní. Cestou zachraňujeme šnečky a hlemýždě zahradní, aby je někdo nezničil nebo nepřejel. Odkládáme je do trávy, protože i oni chtějí žít. Kolem poledního přicházíme ke škole, dojídáme svačinku a postupně se rozcházíme do svých domovů. Tak krásné Velikonoce a bohatou pomlázku. A nezapomeňte, v úterý opět ve škole.

no images were found