ZŠ Beroun – Závodí

Není to tak dlouho, kdy nám začal nový školní rok 2016 – 17 a najednou jsou dva měsíce za námi a s nimi podzimní prázdniny. Život školní družiny a školního klubu pokračuje dál. Vždyť provoz na naší škole není přerušen v družině ani klubu. I letos, stejně tak jako jindy proběhnou společné prázdniny.

První den podzimních prázdnin, 26. 10. 2016, a my se scházíme u školy krátce po sedmé hodině. Počasí nám nepřeje. Tak uvidíme, co bude a jak vše dopadne. Nikdo nedokáže odhadnout, kolik se nás vůbec sejde, zda toto dušičkové uplakané počasí někoho neodradí. Naším cílem je zámek v Nižboru a zde připravený program speciálně pro nás „Pravěk hrou“. Je několik málo minut po půl osmé a my odcházíme na vlak, abychom dojeli do Nižboru. Velké překvapení, je nás 49 a v Nižboru se k nám přidá další. Cesta vlakem utekla velice rychle, jsme v Nižboru, řadíme se a vydáváme se do kopce na zámek. Zde je již živo, ale my se přeci musíme na celé dopoledne posílit. Následuje malá svačinka a pak již vše jede jako na provázku. Následuje nástup, kdy k nám přichází paní Veronika a seznamuje nás s dnešním programem. Rozdělujeme se na pět skupinek a v areálu je pro nás připraveno pět stanovišť. Na každém stanovišti nás čeká něco jiného. Odkládáme si batůžky do chodby zámku, rozdáváme si startovní kartičky a hra může začít. Každý má na kartičce napsaná stanoviště tak, jak je bude obcházet a jak zde bude plnit úkoly. Přestalo pršet, je sice zataženo, ale to nevadí. Stanoviště jsou rozvržena v celém areálu státního zámku, a to je super. Během celého dopoledne jsme si vyzkoušeli výrobu a pečení placek, ale pak i jejich ochutnávku. Skutečně jsme to upekli všichni vynikajícně. Ale pozor, pravěcí lidé byli i dobří lovci. Zda jsme také tak dobří, zjistíme za nedlouho. Bude následovat střelba kuší na zvěř. Vždyť jen suché solené či na sladko placičky se džemem by nestačili. Musí k tomu být i nějaké to maso. Na dalším stanovišti se seznamujeme s pravěkou módou, tkaním a spřádáním. Zde nám o tom všem vyprávěla paní Veronika. Pak pokračujeme na výrobu šperků a používání různého materiálu. Keltský kovář nám vysvětlil, jak vznikaly některé keltské šperky. Některé jsme si mohly koupit i na památku či jako dáreček. Další zastávka je na archeologii, a ta pro nás byla opravdu hodně zajímavá. Dozvídáme se, co je archeologie, čím se zabývá a co je jejím úkolem. Poslední zastavení bylo na stanovišti keramiky, kde jsme se seznámili s keramickou kachlí, která byla ornamentálně zdobená. Kachle se rozbila a my ji museli dát dohromady jako ti praví archeologové.  Po splnění všech úkolů na stanovišti se rozdělujeme na dvě skupiny, kdy jedna jde na komentovanou prohlídku zámku a druhá se jde dívat na film o Keltech. Po skončení se vyměňujeme a pokračujeme dál. Po prohlídce máme ještě chvilinku na zakoupení dárečků a suvenýrů pro své blízké. Pak již následuje pouze poděkování a velké loučení. Přes počáteční nepříznivé počasí jsme si dnešní výlet opravdu užili. Děkujeme všem zúčastněným pracovníkům státního zámku v Nižboru za krásný program s názvem „Hra na pravěk“.

no images were found

Děti školní družiny se mohou zapojit do družinových kroužků i klubových kroužků. V letošním roce nám zde pracuje 17 kroužků, které vedou jednotlivé vychovatelky a při některých jim odbornost zajišťují tři externí pracovníci.

Je začátek měsíce října a ve školní družině se rozjíždí 17 zájmových kroužků. Dva kroužky míčových her, taneční kroužek, přírodovědný kroužek, kroužek pohybových her, turistický kroužek, dovedné ručičky, počítačové hry, čtyři kroužky hry na kytaru, dramatický kroužek. Již druhým rokem pracuje kroužek šperkovnictví a vaření. Od letošního školního roku nově vznikl kroužek šachový a pěvecký sbor. Pěvecký sbor pracuje pod vedením paní Jaroslavy Dušilové a schází se pravidelně jedenkrát týdně. Vzhledem k tomu, že kroužek nově vzniklý má za sebou pouze měsíc práce, jeho výsledky jsou již vidět. Připravuje se na vystoupení před Vánoci na Husově náměstí a na vánoční zpívání pro rodiče. Nově vzniklý je též kroužek šachů, který se též těší velké oblibě a děti soutěží mezi sebou a učí se nové postupy hry. Druhým rokem pracuje kroužek šperkovnictví, ten také začal pracovat na dárku k Vánocům, který bude tvořen z korálků. Kroužek vaření si vydobyl své postavení mezi ostatními déle pracujícími kroužky. Děti se svou vychovatelkou chodí vařit do cvičné kuchyňky Městského domu dětí v Berouně – Závodí. Je vidět, že děti na Závodí, se nenudí.

no images were found

Halloween není český svátek, ale postupně časem se dostal i k nám je velmi často připomínán. Je to svátek anglosaský, který se slaví 31. 10., den před křesťanským svátkem Všech svatých. Zvyky Halloweenu se rozvinuly v Irsku. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem. V době irského národního obrození se kolem roku 1830 rozšířil názor, že Halloween vznikl z předkřesťanských keltských tradic.

Tradičními zvyky Halloweenu jsou vyřezané dýně se svíčkou uvnitř, dále čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšerky, kostlivci, sovy, výři. V České republice nejde o tradiční svátek. Některé domácnosti si před dům symbolicky dávají vyřezané dýně. A tak i naše některá oddělení školní družiny se na tento svátek připravují. Jeho oslava nás však čeká až po podzimních prázdninách, až se opět vrátíme do školy. A co si oddělení připravují? Veverušáci z družiny se vrhli na vyřezávání dýně, kterou si pak vystavili na parapetu okna chodby.Vyřezávání dýně mohlo proběhnout jen díky Jiřímu Fortuníkovi, který nám dýni do družiny obstaral. Děkujeme! Krom toho si vyrobili i malou dýničku, kterou si odnesou domů. Děti z prvního oddělení si z papíru vyráběly prsten netopýra, závěs ducha do okna. Děti z třetího oddělení se vrhly na výrobu masky na Halloween, kterou si vezmou na družinovou oslavu. Veverušáci se snažili vymyslet Halloweenské pohádky, se kterými vystoupí na celodružinové oslavě. K takto motivované halloweenské přípravě na oslavy přihlížely i nastávající studentky SPgŠ Beroun, které k nám chodí na praxi.

no images were found

O tom všem se dnes děti školní družiny a školního klubu mohly dovědět od „Mistra“ svého oboru pana Karla Součka. Ten v odpoledních hodinách přijal pozvání k nám do školní družiny, aby se podělil s dětmi o své zkušenosti z jeho výtvarné dílny. Vždyť děti školní družiny navštívily i jeho letošní výstavu v září tohoto roku. Znají pana Součka jako občana našeho města, ale i přímo „Závoďáka“.

Jsme po obědě a jdeme do školní družiny. Den jako každý jiný, ale den něčím výjímečným. Přivítali jsme mezi námi malíře, grafika, ilustrátora a fotografa, pana Karla Součka. Po srdečném přivítání a krátkém úvodu se dostává ke slovu pan Souček. V krátkosti nám udělal průřez jeho životní cesty malíře. Dovídáme se, že krom toho i ilustroval, ale velice málo. Jednou z tokových ilustrací byly verše Hedy Průchové. Více se však věnuje malbě, kresbě, grafice a fotografování. Pan Karel Souček navštěvoval jako žák od 1. do 5. třídy i naší školu. V té době to byla pouze národní škola pro 1. stupeň. Pak odchází na měšťanku, to se říkalo škole pro 6. až 9. ročník a to na nynější Jungmannovu základní školu nad Plzeňskou bránou. A právě již nyní bere do ruky štětec a přičichává k výtvarné činnosti. V jeho rozjezdu mu v tom pomáhá učitel výtvarné výchovy na škole. Namaloval mnoho obrázků, které postupně věnoval, ale koníček malování mu zůstal. V období let 1963 – 68 studuje Střední odbornou školu výtvarnou Václava Hollara. Po skončení jde pracovat do Králodvorských železáren do oddělení propagace. V tomto období více fotografuje a stává se velmi známou osobností berounského okresu. Jak čas běží, stal se členem berounských výtvarníků s označením GST (Goldmann, Souček, Tramba). Tito výtvarní nadšenci uspořádali i několik výstav. Jeho dílo se neztrácí ani v rámci Středočeského kraje. A tak se dovídáme mnoho a mnoho informací nejen z jeho života, ale i krásného díla. Řada přišla i na naše dotazy, které nám vždy malíř zodpověděl. Pan Karel Souček je patriotem Berouna, a proto i pro svoji tvorbu odtud čerpá – krajina kolem Berounky, Srbska, Alkazar, ale i samotný Beroun, historické památky, okolí Berouna a zejména Berounská Čertovka. Štětec ani pastel neodkládá při svých dovolených v cizině. Mnoho obrazů namaloval i v Americe, kam byl pozván svým kamarádem. I pro něj namaloval některé obrazy, zejména z jihu Čech, odkud pocházel. Nejkrásnější zážitek pro nás byl jeho obrázek Pražské brány, který nám ochotně namaloval mastným pastelem. Ukázal nám, jak se maluje a jak to jde. My mu za všechno moc děkujeme a věříme, že se s ním ještě příležitostně setkáme. Na závěr jsme panu Součkovi popřáli pevné zdraví a mnoho a mnoho dalších obrázků.

no images were found

Datum první oslavy svátku stromů, Den stromů bylo stanoveno na 20. října 2000, protože v mnoha lokalitách České republiky jde o vhodný termín pro sázení stromů. Podzim je také časem, kdy stromy jsou nejkrásnější a hrají všemi barvami. Tradice Dne stromů se v České republice, podobně jako v dalších 40 zemích světa, ujala, a stromy se 20. října slavnostně a společně vysazují na mnoha místech. Také tradičně se 20. října vyhlašují výsledky ankety Strom roku České republiky.

I my ve školní družině a klubu si dnes 20. 10. 2016 připomněli Den stromů. Ovšem my dnes nevysazovali stromky, my jsme soutěžili. Po krátkém úvodním slovu jsme zhlédli ukázku filmu o stromech „Paměť stromů“. A pak jsme se již dali do soutěže. Prvním naším úkolem bylo k plodům ze stromů přiřadit stromy. Druhým soutěžním úkolem byl kviz o stromech. Třetí úkol byl pro nás docela jednoduchý. Skládali jsme puzzle. V posledním úkolu jsme museli zapracovat všichni, neboť jsme měli složit verše na téma strom. To mnohým z nás dalo hodně práce. Ale nakonec vše dobře dopadlo. Všechny úkoly jsme řádně obodovali, ze součtu bodů nám vzniklo pořadí jednotlivých skupin. Jde o skupiny z jednotlivých oddělení, podle toho jak jsme rozděleni. A jak to dopadlo?
1. místo: 1. skupina
2. místo: 2. skupina
3. místo: 4. skupina
4. místo: 3. skupina
Všichni za svoji snahu získali sladkou odměnu. Blahopřejeme.
V další části našeho odpoledne v rámci Dne stromů byla výstavka obrázků stromů, které malovaly děti ve všech odděleních školní družiny i klubu. Tématem stromu byla hrušeň. Obrázky se nám povedly a některé z nich budou vybrány do sbírky pro Občanský Spolek Lidice. Ten ve svém prohlášení o hrušni říká: „Hrušeň – posel naděje“. Lidická hrušeň byla 11. července roku 2007 prohlášena „Památným stromem České republiky“.

no images were found

18. 10. 2016 navštívily děti školní družiny rodný dům Františka Nepila již po druhé. Tentokrát pro nás tuto akci připravila paní Renata Jandová a Nakladatelství Granát v zastoupení pana ing. Jaroslava Háka a paní Jiřiny Hákové. Stalo se tak na základě ztvárnění skřítků „naschválníčků“ z knihy Františka Nepila „Naschválníčci“, kterou jsme si v závěru loňského roku začali číst. Namalované skřítky „naschválníčky“ jsme odvezli do rodného domku spisovatele Nepila, kde vznikla výstava našich prací. A vzhledem tomu, že Nakladatelství Granát vydává knihy zdejšího rodáka, uskutečnila se tato super akce dětí školní družiny a nakladatelství Granát v těchto prostorech za pomoci paní Renaty Jandové.

V úterý 18. 10. Odjíždí delegace dětí z jednotlivých oddělení školní družiny do Hýskova, kde navštíví rodný domek Františka Nepila. Cesta byla trochu komplikovaná. Z přesunu vlakem do Hýskova následovala výluka a my se do Hýskova dopravili drážním autobusem. Cesta netrvala dlouho a my již v půl deváté byli na místě. V přilehlém parčíku jsme se nasvačili a připravili se na akci. Pak odcházíme do prostor rodného domku, paní Jandová nás seznamuje s historií domečku, kde se František Nepil narodil. Zde žila jeho babička. V prvním sále si prohlížíme výstavu vah, které nám mnohdy připomínají váhy našich prababiček, jež někde ještě můžeme najít. V dalších prostorech se již seznamujeme se životem spisovatele Františka Nepila. Ve vitrínách se nachází Nepilovy knihy psané pro dospělé. V poličkách pak si můžeme prohlédnout knihy pro děti. Pro nás nejznámější knihy Já Baryk, Naschválníčci, Polní žínka Evelínka, Štuclinka a Zachumlánek, Lišky, dobrou noc a mnoho dalších. Po prohlídce areálu přicházíme do přednáškového sálu, kde již na nás čekají naši milí hosté. Pan ing. Jaroslav Hák z nakladatelství Granát a jeho žena paní Jiřina Háková, spisovatelka. Po vzájemném představení se slova ujímá pan Hák, který s námi hovoří nejprve na téma život Františka Nepila, jeho dílo. Proč právě na toto téma. Pan inženýr byl přítelem pana Nepila, se kterým spolupracoval a navštěvoval ho v jeho domku ve Stradonicích. K tomu, že se seznámil s panem Nepilem, dopomohl ilustrátor Karel Franta, který je známý český malíř a ilustrátor. Po vyučení se v Praze působil ilustrátor v dětských časopisech, ilustroval mnoho dětských knih. Uspořádal mnoho výstav a právě František Nepil na jeho výstavách dělal proslov. Díky vydání Českého betlému v nakladatelství Granát se seznámil ing. Hák s panem Frantou – ilustrátorem a postupně i s panem Nepilem. František Nepil napsal úvodní slovo k Českému betlému. Dále se seznamujeme s dalšími ilustrátory dětských knih jako např. Helena Zmatlíková, Zdeněk Miler, Born, Ondřej Sekora, Josef Lada a další. Dozvídáme se, že nakladatelství Granát vydalo již deset knih Františka Nepila. Došlo i na řadu dotazů, které byly vždy dětem vysvětleny a zodpovězeny. Po krátké desetiminutové přestávce pokračuje dál. Pan Hák nás seznamuje, co všechno musí udělat vydavatel, než může knihu opravdu tisknout. Musí se sejít se spisovatelem, sehnat ilustrátora, s ním konzultovat ilustraci. S ilustrací musí souhlasit i spisovatel, a když je vše dle představ zúčastněných stran, může dojít k tisku. Po tisku přichází ilustrátor a odebírá si originál ilustrace. Zde nás pan Hák upozornil na autorská práva, která se nesmí porušit. Dovídáme se, jak vůbec probíhá tisk knihy, co je k tomu potřeba a jaké barvy se používají. Beseda se pomalu a jistě chýlí ke konci, my se pomalu loučíme s Hákovými, předáváme malou pozornost, a děkujeme i paní Renatě Jandové za tuto krásnou akci, kterou jsme si opravdu užili. Ještě několik posledních fotek a odcházíme na autobus. Věříme, že jsme se takto společně nesešli naposledy a že v této činnosti i nadále budeme pokračovat. Přátelé, děkujeme mnohokrát!

no images were found

Tradiční podzimní soutěž dětí ve školní družině je „Drakiáda“. Soutěž v pouštění draků a měření času, komu se drak nejdéle udrží ve vzduchu. Nejinak tomu bylo i v říjnu letošního roku.

Termín naší drakiády byl odložen o jeden den, neboť nevlídné, deštivé a ošklivé počasí ve středu nás donutilo uskutečnit drakiádu ve čtvrtek 13. 10. Na tuto akci se děti již těšily, a proto naši létající draci na nás čekali do čtvrtka v šatně. Ano, tentokrát se již dočkali. Je krátce po třinácté hodině a my všichni společně odcházíme do prostor bývalého autobusového nádraží, kde tentokrát naše soutěž proběhne. Nejprve dát draky dohromady, poskládat některé a hlavně, zkusit si létání. Vždyť rok je tak dlouhá doba, že již ani nevíme, jak náš drak létá. Po chvilce zkušební doby nastupujeme a po odděleních začínáme soutěžit. Pokud to někomu nevyjde na poprvé, má ještě jeden pokus. Ano, první draci vzlétají k obloze a vznášejí se na břehu Berounky. Naším úkolem je, co nejdéle udržet draka ve vzduchu. Bylo to skvělé, draci létali sem a tam a my se radovali. Měli jsme velkou radost, že létají. Pak už nastalo jenom vyhodnocení. A jak to dopadlo?
1. oddělení:
1. Povolná Marie Anna
2. Dušilová Julie
3. Toman David
2. oddělení:
1. Hanke Tadeáš
2. Svobodová Ema
3. Vassilyeva Darja
3. oddělení:
1. Winkler Matouš
2. Vondrusová Darina
3. Pavlovič David
4. oddělení:
1. Raffayová Michaela
2. Benech Michal
3. Kalina David

V závěru jsme udělali ještě celkové celodružinové pořadí, které je následující:
1. místo: Raffayová Michaela       3:48       4. oddělení
2. místo: Hanke Tadeáš                 3:05       2. oddělení
3. místo: Svobodová Ema             2:49       2. oddělení
Vítězové i ostatní účastníci letošní „drakiády“ obdrželi sladkou odměnu.

no images were found