Do školní družiny za námi přijely dvě dámy, paní Veronika Janurová a paní Helena Požárková Dušková, které kromě svého zaměstnání a své rodiny se věnují i sběratelství historických panenek. Po obědě velice rychle a odcházíme do literární dílny. Vcházíme a nevíme, co dříve vidět či co ještě navíc sledovat. Všude, kam se člověk podíval, všude nádherné hračky – panenky, dokonce i plyšáci a kočárek pro panenky. Veroniku i Helču spojuje jeden společný zájem, kterým je sběratelství panenek, doplňků, kočárků, historických i muzejních předmětů. Jejich cílem a tajným přáním je, přenést své sběratelské znalosti, dovednosti, a hlavně vášeň této činnosti na ostatní, které by to mohlo zajímat. Třeba za několik let se najde někdo z naší družiny, který se tímto směrem bude ubírat.
Nejprve jdeme na krátkou historii jednotlivých a nejstarších panenek, které jsme mohli vidět a které jsme si mohli i pochovat. Seznamujeme se i s celkovou výrobou, z čeho se, co děla a co se k dané části používá. Dověděli jsme se například, že existovaly i panenky, které se používaly na výuku ve škole. Zdá se vám to divné? Ale určitě ne, vždyť se kdysi vyučoval i předmět ve škole – rodinná výchova. Děvčata se v tomto předmětu učila o tom, jak se starat o své miminko. Některé panenky měly i svá jména, tak např. Zuzanka voňavka, ale Lenka a další. Některé panenky uměly i mluvit, jiné i chodit. Zjistili jsme, že ve sbírce, kterou jsme mohli zde vidět, byly i panenky z různých zemí. Vždy jsme si zkusili uhodnout, odkud daná panenka je. Představila se nám i panenka tmavé pleti, o které jsme si mysleli, že je dovezená z Ariky. Každý si typoval, ale nikoho nenapadlo, že panenka HABEŠÁNEK, byla vyrobena a pochází z Československa. To bylo překvapení. Mnoho informací a mnoho zajímavostí, o kterých nikdo nikdy z nás neslyšel a ani netušil, že to existuje, jsme se dnes dověděli. Krom toho jsme pracovali v pěti skupinách a na závěr jsme si zasoutěžili. Co jsme se dnes dověděli, bylo použito v naších odpovědích na soutěžní otázky. A věřte, nevěřte, většina našich skupin pracovala na sto procent a věděla všechno. To tedy klobouk dolů! Za své soutěžení jsme každý, obdržel krásnou odměnu, kterou pro nás bude vzpomínka na dnešní odpoledne. Děkujeme.
Na závěr zbyl i prostor pro zvídavé dětičky, které vznášely dotazy. Ty jim byly bezezbytku odpovězeny a vysvětleny. Dnešní odpoledne bylo opravdu super. Panenky nestárnou! Stárnou však jejich majitelé. A tak my jsme se ponořili do doby, kdy si s těmito panenkami hráli naše praprababičky, babičky, ale i naše maminky. Ty by koukali, co jsme viděli my. Čas je neúprosný a my se musíme rozloučit. Popřát sběratelkám, aby se jim stále dařilo, aby své sbírky panenek rozšiřovaly a znalosti mohly předávat dál, široké veřejnosti a dětem.
no images were found
