Sedm měsíců letošního školního roku uteklo jako voda a my se dnes musíme rozloučit s našimi praktikantkami, nastávajícími vychovatelkami školní družiny. Praxe probíhala ve dvou odděleních, v 1. oddělení vychovatelky Jany Novákové a ve 2. oddělení u Veverušáků – vychovatelky Květy Hrbáčkové. A právě dnes byla ta pravá chvíle vše důkladně zhodnotit a v dobrém se rozejít do dalšího života při práci ve školství.
Je něco málo před 13 hodinou a děvčata přicházejí. 2. oddělení je ještě na obědě, ale to nic nemění na tom, aby si děvčata připravila vše, co budou dnes odpoledne potřebovat. Po obědě odcházíme do družiny, ale děvčata tady nejsou. Kontrolujme docházku a za malou chvíli přichází do družiny dva piráti. Srdce se nám zastavilo a my netrpělivě čekáme, co se bude dít. Piráti do družiny vlétli s hádavým pokřikem, jeden na druhého. Nevíme, co se děje, ale nakonec z toho všeho vyplynulo, že cestou za námi někde ztratili mapu dnešní stezky a akce boj za pokladem. Omluvili se a šli hledat mapu, abychom vůbec mohli začít. Po chvíli my v družině zjišťujeme, že na první lavici cosi leží, co tam nebylo. Jdeme proto a zjišťujeme, že se jedná o průvodní dopis, kde nás piráti seznamují s tím, co bude následovat. Přečetli jsme si jej a odcházíme na chodbu. Tam oznamujeme jednomu z pirátů, že jsme našli dopis, ale i mapu. Úžasné! Pirát se diví, a tak naše „Pirátské odpoledne s pokladem, může začít“. Dozvídáme se, že na trase nás čeká šest zastávek, na nich postupně po čtyřech úkolech, které vždy musíme zodpovědět, abychom mohli pokračovat dál. Skupiny budou tvořeny ze zástupců každé skupiny, tak jak jsme zvyklí pracovat během celého roku. Po správném zodpovězení 4 otázek se nám dostává do ruky další indicie, která nám sděluje, kterým směrem budeme dál pokračovat.
Nyní již bereme věci z družiny, odcházíme do šatny, převlékáme se a indicie nám napovídá, že další stanoviště je v našem blízkém parku. Přicházíme do cíle, dostáváme 4 otázky a další indicii, kudy jdeme dál. Jednotliví piráti ze stanoviště odchází s námi a kontrolují naše znalosti. Tímto stylem jsme prošli část našeho nejbližšího okolí školy a dostáváme se na okruh. Stezka se nám chýlí k závěru a nyní již na nás čeká jen poklad. Ovšem chyba. Tam, kde jsme jej hledali, se nic nenašlo. To je divné! Že by nám jej někdo vzal? Nenechá se nic dělat, a tak následuje další indicie a my se s prázdnou vracíme zpět ke škole. Jdeme na školní hřiště a netrpělivě očekáváme další pokyn. Piráti se shlukují a oznamují nám, že se klidně mohlo stát to že, poklad bude v našem školním prostředí. A je to tady. Rozběhli jsme se po dvoře a hledáme. Najednou někdo zakřičí stop a Anička Burešová nám oznamuje, že našla poklad. Hurááá! Jdeme všichni společně k lavičce, otevíráme dřevěnou truhlu a na nás všechny čeká krásný poklad. Každý z nás obdržel korálkový náramek pro štěstí a pro vzpomínku na letošní školní rok s děvčaty při praxi. Děkujeme! Ale to ještě není všechno. I Veverušáci se s piráty loučí, přejí jim mnoho dalších úspěchů do života, ale hlavně, aby při práci vychovatelek školní družiny ve školství zůstali. Každý pirát obdržel pro vzpomínku a na rozloučenou růži. I děvčata byla velice překvapena. Poděkování však patřilo od pirátů i naší paní vychovatelce.
A aby toho nebylo málo, ještě jedno malé překvapení. Zavzpomínali jsme společně na první počátky letošní praxe a připomenuli si, že jsme si slíbili, až se budeme loučit, že sehrajeme turnaj ve vybíjené děti proti vychovatelkám. Ano, a je to tady! Děvčata svůj slib dodržela. A tak poslední hra s míčem, vybíjená děti proti vychovatelkám. A jak to dopadlo? Super. Boj byl vyrovnaný, a tak výsledek 1 : 1 byl zcela zasloužený. Zjistili jsme, že i naše děti umí žít v kolektivu, stmelit se a bojovat o vítězství. Loučení nebylo opravdu pěkné. Obě strany litovaly, že je již konec a že se možná již nikdy neuvidí. Oboustranná odpoledne byla vždy na úrovni a děti se těšily na další výstupy svých praktikantek. Padlo i několik slziček na obou stranách. Nikde však není psáno, že se již nikdy neuvidíme. Třeba se ještě do konce školního roku uvidíme. Tak ještě jednou velké poděkování děvčatům, ale i panu profesorovi Šonkovi za jeho péči o děvčata, ale především za to, že jim dokáže předávat jeho životní zkušenosti z dosavadní jeho praxe.
