Darja Kouglová, žákyně 9.C – slohová práce
Dveře třídy, symbol začátku všeho, se otvírají. Za nimi je má třída. Třída, kterou každý den vnímám jinak. Dnes je to místo, kde zní smích, šepot a hlahol. Někteří z nás se těší na hodinu, jiní zase spíše na pauzu. Vždy se ale mezi těmi čtyřmi stěnami něco děje. A jak tak o chvíli později sedíme v lavicích, připadáme si jako součást něčeho většího, jehož cílem není se jen učit, ale i se neztratit v té změti informací, zadání a úkolů. To je přesně ten moment, kdy někdo z nás se snaží být in a někdo se ocitá na hranici potřeby na chvíli vypnout. Učitel něco důležitého, pro někoho i zajímavého, vysvětluje. A nám se občas honí v hlavě myšlenka, co budeme dělat po škole, jestli přijdeme včas na kroužek, zda si stačíme odpočinout. A přitom si uvědomujeme, že i tohle je součástí vzdělávacího procesu – zvládání chaosu a umění organizace.
Zvoní! Přestávka. Lidé se rozprchnou po chodbách, všude zní smích. Tohle je ten okamžik, kdy si uvědomíme, že školní den není zbytečný. A každý je jiný. Můžeme mít stejné učitele, stejné kamarády, ale cítíme novou energii, novou interakci, nový tip nebo novou výzvu. A i když jsou některé dny monotónnější a jiné proklaté neštěstím, u téhle změti malých okamžiků si uvědomujeme, že život je celý jednou velkou školou plnou zkoušek, proher a taky vítězství.
Po celém dni, kdy jsme stihli všechno možné, včetně pozdního návratu domů, přichází ta chvíle, kdy si člověk řekne, že zítra začne všechno znova. Každá kapička tvoří moře, náš příběh života, který si osvojujeme nejen díky učivu, ale hlavně díky těm mnohdy neviditelným momentům, které se jen tak mimochodem mezi tím vším dějí.
